„Byly jednou takové zlobivé děti, které vůbec neuklízely hračky. A těm nepořádným dětem Mikuláš nic nenadělil, zato čert jim přinesl jen brambory a uhlí. Ale to jste nebyly vy, vy přece po sobě uklízíte.“ Aniž by o tom rodiče nějak usilovně přemýšleli, použili při hovoru k dětem alegorie. Český výraz pro alegorii je jinotaj, a tím je vyjádřeno vše. Alegorie je způsob vyjadřování, které v sobě tají jiný význam. Alegorie je klasický způsob uměleckého vyjadřování ve všech oblastech. V dobách různých totalitních nadvlád, kdy lidé neměli svobodu vyjadřování, bývá alegorie způsob, jak vyjadřovat i „zakázané“ myšlenky.
Alegorie: Umění „říct to jinak“
- Alegorie je způsob, jak vyjádřit zamýšlené sdělení tak, aby to na první pohled nebylo parné.
- Nebo se alegorie využívá, jestliže – obvykle umělec – chce ztvárnit nehmotné (myšlenku, pojem, vlastnost) hmotným (osobou, zvířetem, jinou figurou.
Alegorie se používá především v umění: výtvarné (hlavně malířství a sochařství), dramatické (divadlo, film, performance), literární (všechny druhy).
Příklady užití alegorie
Při alegorickém znázornění se často využívá i tak zvané personifikace (polidštění) a symboliky. Například lvovi byly přisuzovány vlastnosti – síla, odvaha, bojovnost, majestátnost. Lev se stal symbolem těchto vlastností. Když se po první světové válce v obcích stavěly hromadné památníky padlým hrdinům, velmi často se na nich objevovala plastika padlého lva. A to už nebyla symbolika, nýbrž alegorie – padlý symbol síly.
Malíři a sochaři velmi často k alegorickému vyjádření nějaké nehmotné myšlenky, vlastnosti nebo jevu využívali ženské postavy. Dost často byla kombinována ženskost (dokonale ženské tělo) s atributy vojenství (přilbice, zbroj, meč) – takové postavy, tedy ženy, které překonaly své ženství ve prospěch nějaké vyšší myšlenky – byly často malovány nebo sochány jako alegorie vlasti, boje za svobodu.
- Velmi známá – a pro vysvětlení alegorie vždy připomínaná, je kolekce barokních soch Matyáš Brauna před hospitalem v Kuksu u Dvora králové nad Labem. Braunovy Cnosti a Nectnosti ovšem zpodobňují jak postavy ženské, tak mužské.
- Českým srdcím jsou velmi milé něžné alegorie ročních období nebo drahokamů na plakátech Alfonse Muchy.
Živé obrazy a alegorické vozy
Alegorie ve společenském životě byly oblíbeny koncem 19. a začátkem 20. století. Při různých plesech a merendách byly o půlnoci předváděny tak zvané živé obrazy, při nichž skupina lidí (především mládeže, sokolstva a podobně) se různě namaskovala a sestavila na pódiu skupinu, která měla něco znázorňovat – třeba „nové století“, „novou železnici“ a podobně. Píše o tom například Jaroslav Havlíček v románu Petrolejové lampy.
Výraz „alegorický vůz“ mají pamětníci socialismu navždycky spojený s povinnou oslavou svátku práce. Alegorické vozy – tedy vlastně pojízdné živé obrazy – nejsou komunistická specialita. Alegorické vozy tvoří základ například i karnevalových průvodů v Benátkách nebo v jihoamerických městech.