Co je fabulace

Fabulace je hlavní metoda tvůrců příběhů. Ať to jsou literáti, dramatici, scénáristé, lidoví vyprávěči, moderátoři, autoři kreslených příběhů, a nebo lháři vědomí či fabulátoři psychicky nemocní. Ať je slovo fabulace použito v kladném, neutrálním nebo záporném smyslu, vždy znamená vytváření příběhu, zápletky a vývoje smyšleného děje.

Fabuluje umělec, lhář i psychicky nemocný

1. “Je to výborný fabulátor,” řekne se o spisovateli, scénáristovi nebo humoristickému “baviči”. A všichni to chápou jako ocenění jeho vypravěčských schopností, které jsou stavebním kamenem jeho profese.
2. “To je ale fabulátor,” řekne se člověku, když ze sebe chrlí smyšlené důvody, proč nemohl splnit své závazky – ať už se jedná o vymýšlení báchorek zastíracích jeho pracovní liknavost, finanční nesolidnost, politická rozhodnutí.
3. “Jsou to všechno fabulace,” usoudí psychiatr o příbězích, které mu vypráví psychicky nemocný člověk.

Spisovatele, nepoctivce i nemocného spojuje jedno – schopnost vymýšlet příběhy, které jsou tak reálné, že jim lze uvěřit. Jen umělec je ovšem právem hrdý na svou schopnost – a netají se jí. Lhář fabulace nikdy nepřizná. A nemocný si je neuvědomuje.

Fabulace: Příklady použití slova
(vybráno z českého dobového tisku)

• Podle něj se na základě úniku některých informací rozpoutaly v novinách fabulace, které zaznít neměly.
• Historické téma poskytuje větší pole pro fabulaci a dává prostor vyostřit dramatické konflikty na hranici možnosti.
• Základní rozdíl mezi nimi je v míře fabulace. Zatímco literatura typu fiction je v podstatě beletrie, například román, v literatuře typu non fiction se operuje se skutečnostmi, či chcete-li fakty
• Ale komentáře jsou přece pokaždé vyjádřením názoru, pocitu či stanoviska. Na rozdíl od zpravodajství, které se skutečně má držet faktů a fabulace v něm nemají co dělat.
• Těžiště jejího díla, ovlivněného křesťanskou mystikou, čerpajícího z autorčiny téměř barokní obraznosti a originálního způsobu fabulace, spatřuje kritika v „metafyzice hledání dobra a zla“
• Ze zprávy vůbec není jasné, co – a dokonce jestli vůbec něco – bylo prokázáno. Je téměř jisté, že dokument obsahuje i nemálo „nadpráce“, slepené z indicií a fabulace předkladatelů.
• Někde v nitru člověka, jehož kvůli koním museli do školy spíš honit, se skrývala schopnost fabulace. Osud či shluk náhod zařídily, že byla odkryta.
• Autoři měli při psaní lehkou ruku, film má úžasný rytmus, nápaditou fabulaci, potřebné napětí i myšlenkovou bohatost.
• Jde ovšem o hravost, která v dospělém věku představuje infantilní regres, související se sklony k dennímu snění a bájné fabulaci s příznačným odklonem od reality k fantazijnímu vnitřnímu světu.
• Do oblasti fabulací zřejmě spadá i vize vraha, který šplhá se svou obětí k uzávěru nějaké cisterny
• Už ve Vaculíkově Českém snáři pozorujeme, jak se do deníku, tohoto extrémně autentického žánru, vkrádá fabulace.
• A úplným závěrem musím dodat, že kromě nějakých drobností teď hledám trochu času na dokončení třetí knihy, což je fabulace afrických pohádek, inspirovaná několika mými cestami na africký kontinent.
• Po stránce žánrové je kniha zvláštním kompilátem dokumentů a citací s vlastní beletristickou fabulací, která místy ulpívá v povrchnosti a sklonu k sentimentu.
• Svým způsobem navazuje na povídkovou knihu Josefa Škvoreckého Sedmiramenný svícen – Beck bez fabulace popisuje, co čekalo židovské občany Náchoda po 29. srpnu 1941, kdy hořelo tamější skladiště benzinu a kdy druhý den následovalo zatýkání.
• Přes značkou dávku stylizace – neboť tento synek z dobré rodiny byl obdařen obrovským smyslem pro fabulaci – je lze označit za silně autobiografické; přispívá k tomu také ich-forma všech tří próz.