Globální problémy lidstva se snaží pojmenovat, a především řešit, komise, vládní i nevládní organizace a rady složené z odborníků celého světa. Otázkami nového světového pořádku a systému soužití po bipolárním rozdělení světa se v naší novodobé historii nejaktivněji zaobíral prezident Václav Havel. Přinášíme malé historické ohlédnutí za řešením globálních problémů lidstva.
Globální problémy lidstva
Od roku 1972 začaly pravidelně jednat summity a konference OSN o nebezpečných trendech populačního, sociálního a ekologického vývoje. Tehdy začaly vyvstávat před očima těch, kteří chtěli vidět, i obrysy možné globální krize naší civilizace, k níž by mohlo dojít kolem poloviny příštího století.
Ekologická problematika se globalizuje. Mnoho odborníků a kapacit v oborech se shoduje, že dosavadní koncept hospodářského rozvoje z ekologických hledisek zklamal. Znepokující je v tomto kontextu i triviální poučení z dějin: Lidstvo doposud považovalo za snazší přizpůsobit se jakékoliv změně životních podmínek, než reagovat na problém s předstihem. V obavě před očekávanými hrozbami je formulována vize trvale udržitelného rozvoje jako takového typu rozvoje, při němž bude současná generace uspokojovat své potřeby tak, aby neomezila možnosti a existenční podmínky generací příštích.
Ničení přírodního prostředí
- Zdroje sladké vody se stávají stále častěji limitem rozvoje, zejména v mnoha rozvojových státech, kde navíc velké množství lidí nemá zajištěn přístup ke zdravé pitné vodě.
- V poslední době se pozornost zaměřuje stále více na oceány, které už jsou znečištěny jako celek, přičemž některé citlivé oblasti (pobřeží, uzavřené oblasti, korálové útesy) jsou kriticky ohroženy.
- Na celém světě ubývá lesů, zejména v tropických oblastech, ale ani mírné pásmo na tom není dobře. Masově se kácí na Sibiři i v Severní Americe, v Evropě a v Asii ničí lesy kyselé deště.
- Podařilo se vyčistit ovzduší v menší části vyspělého světa, a to ne zvláště dokonale (fotochemický smog dusí města nejen ve Spojených státech, ale stále více i v Evropě), globálně však znečištění ovzduší roste a hrozivá změna klimatu se zdá být neodvratná.
- Přes všechno úsilí se nedaří omezit působení nebezpečných chemikálií (v současné době se za nejhorší považují persistentní organické škodliviny).
- Problémy zůstávají v oblasti nakládání s odpady, zejména radioaktivními.
- Přeměna úrodné půdy na pouště a jiná degradace zemědělských půd rovněž přes všechny snahy o nápravu rychle pokračuje.
- Vůbec se nepodařilo zastavit snižování biologické rozmanitosti, úbytek druhů rostlin a živočichů, ekosystémů i genetického bohatství rychle pokračuje.
- V rostoucí míře ohrožují lidstvo také přírodní katastrofy.
Pozitivním znamením je však to, že si lidstvo tato vážná ohrožení stále naléhavěji uvědomuje. Zatím nejúčinnější zbraní se jeví globální úmluvy, jako je například montrealský protokol o ochraně ozonové vrstvy, který by mohl přinést záchranu tohoto životodárného systému. K určitému optimismu vede také to, že se státy postupně zaměřují na skutečné kořeny potíží a postupně uplatňují zásady trvale udržitelného rozvoje. Vyspělé státy považují za zásadní otázku změnu vzorců spotřeby a výroby, jinými slovy se snaží snižovat celkovou zátěž prostředí a přírodních zdrojů cestou moderních technologií a uvědomováním spotřebitelů, na jejichž chování v posledku záleží.
Kam s odpady?
Počínaje 60. lety sílilo jak v přírodovědecké badatelské obci, tak i mezi veřejností přesvědčení, že hromadění odpadů a emise škodlivin, provázející současný typ ekonomického rozvoje, způsobí v dohledné budoucnosti ne-li přímo ekologickou katastrofu, tak přinejmenším značné komplikace životu lidské populace.
Dálkový transfer škodlivin, který je zejména patrný při znečišťování atmosféry a hydrosféry, často jednotlivé lokální krizové situace přenáší na sousedící regiony.
Uživí Země své nájemníky?
Konec dvacátého století přiblížil lidstvo k přesnějšímu vymezení odpovědi, jak zajistit světu potravinovou bezpečnost. Hlavním impulsem byl Světový potravinový summit, který se koal v roce 1996 v Římě. První vrcholná schůzka světové politiky pomohla odpoutat od historicky překonané definice potravinové bezpečnosti. Rostoucí počet obyvatel naší planety s následnou hrozbou hladu vytváří jen obecné, a navíc zkreslené pozadí při hledání nových odpovědí na již klasickou otázku: „Uživí Země své nájemníky?“ Do nové polohy se dostal i historický konflikt severu a jihu, protože nedostatek a nadbytek přecházejí hranice kontinentů.