I když dřív slepice bývaly na každém venkovském domku, dnes bychom asi měli dobře zvážit, zda si je pořídíme. Zejména nemáme-li s chovem domácích zvířat zkušenosti. Trochu jiná situace je v případech, že máme hospodářství s více zvířaty, která vyžadují naši dennodenní přítomnost. I když se slepice jeví jako tvor nenáročný, kromě vyhovujícího prostoru a vhodného krmení potřebují náš čas – právě tak jako jiná hospodářská zvířata. Pozornost musíme věnovat i skladbě hejna.
Jak chovat slepice
Slepice potřebují především suchý, světlý, teplý a dobře větratelný kurník. Musíme jim zajistit tak zvaný hřad, na němž budou posedávat. Podlaha v kurníku musí být upravena tak, aby se dala dobře čistit – doporučuje se výsuvná deska. Budeme-li držet slepice na chov nejen pro snůšku vajec, budou potřebovat také kukaň. Pokud je to jen trochu možné, je dobré dopřát těmto ptákům i travnatý výběh.
Krmení pro slepice
Hlavní potravou pro slepice je zrní nebo šrot. Dále jim přidáváme brambory, krmné luštěniny, zelené krmivo, bílkovinové doplňky (kyselé mléko, zbytky masa a podobně). Vitaminy doplňuje zelenina (například krmná mrkev) a dále vitaminové přípravky prodávané v chovatelských speciálkách. Zkušení chovatelé doporučují krmivo slepicím ochucovat například trochou cibule nebo česneku, které zároveň působí proti parazitům. Kromě potravy musí mít slepice stále dost čerstvé vody – dospělí tvorové až půl litru denně.
Vztahy ve slepičím hejnu
Každé plemeno má vedle typických vnějších znaků i rozdílný způsob chování, proto je společný chov více plemen je vždy určitou komplikací. Domácí drůbež žije v polygamii. Hejno tvoří jeden kohout a větší počet slepic.
Kohout: Velitel a ochránce hejna
Kohout má v hejnu nejvyšší postavení. Pokud je dospělý a pohlavně aktivní, všechny slepice jej uznávají za „autoritu“, ve všem se mu podřizují a ustupují mu. Přísluší mu úloha ochránit hejno, bojovat s případným sokem nebo nepřítelem. Slepice mají oproti kohoutovi bojovnosti méně. Ale jde-li o ochranu mláďat, dokážou se postavit mnohem silnějšímu nepříteli. Chceme-li sestavit hejno z rozličných plemen, sejdou se v něm – v tomto případě – jedinci, kteří pocházejí z různých prostředí a jsou si vzájemně cizí. V každém ustáleném hejnu slepic panuje určitý „sociální pořádek“. Ten vzniká u slepic vzájemnými potyčkami systémem „každá s každou“. Výsledkem těchto potyček je, že nejsilnější nebo nejbojovnější nosnice je na nejvyšším stupni sociálního zařazení v hejnu a všechny ostatní se jí podřizují.
Slabé a „cizinky“ to mají těžké
Zcela na konci společenského žebříčku je ta nejslabší slepice, která se všemi ostatními souboje prohrála. Toto zařazení je trvalé, a to až do okamžiku, kdy budou do hejna přidána další nové slepice. Děje se tak obvykle na podzim při vyřazování starších kusů a doplnění hejna mladými kuřicemi. Za cizí považuje hejno i svoji družku, vzdálí-li se z něho z různých důvodů na delší dobu. Vrátí-li se potom zpět, musí své místo opět vybojovat. Zkušení chovatelé se tomu snaží čelit tím, že do hejna zařazují více nových nosnic. Bojovnost ostatních se tím poněkud rozptýlí a zmírní.
Vyšší váha budí respekt
Při sestavování hejna slepic různých plemen bude v boji o sociální postavení hrát významnou roli i jejich hmotnost. Znamená to, že těžší a větší plemena obsadí v hierarchii vyšší postavení v hejnu. Rozdíl je, i když poněkud menší, mezi víceletými nosnicemi a mladými kuřicemi. Hmotnost starších je asi o dvacet procent vyšší.
I slepice mají temperament
Dalším důležitým faktorem je temperament a z něho odvozená míra agresivity. K tomu přistupuje i vnější vzhled slepic, odborně zvaný habitus .
Třetí složkou je komplexe , čili souhra všech orgánů v těle. To vše je propojeno a řízeno nervovou hormonální soustavou, což se projevuje právě temperamentem. Všechny tři složky působí současně a vzájemně se ovlivňují. Lehká nosná plemena s nižší hmotností a vysokou pohyblivou aktivitou mají zvýšený temperament. Zatímco středně těžká a těžká plemena s vyšší hmotností, a méně pohyblivá, se vyznačují nižší bojovností. Ty ovšem mají i vyšší schopnost k ochočení, ke snížení agresivity.
Dostatečný prostor mírní „hašteření“
Nesnášenlivost plemen lze také snížit, a to dostatečným prostorem v kurníku a velkým výběhem. Ten totiž umožňuje rozptýlení hejna a snižuje frekvenci vzájemných střetů. Naopak přeplněný a stísněný prostor zvyšuje nervozitu i agresivitu. Něco jako „ponorkový syndrom“ u lidí se objevuje i u drůbeže.
Slepice mohou být i „přítulné“
Má-li chovatel dostatek času i trpělivosti, může u plemen s mírnějším temperamentem zkusit jejich ochočení, a to nejlépe při krmení. Po vícero pokusech se podaří, aby slepice doslova „zobaly z ruky“, daly se pohladit a nechaly se vzít do ruky. Jsou i případy, kdy slepice chodí ve výběhu za chovatelem či chovatelkou podobně jako psi. Vyžaduje to ovšem dlouhodobé přátelské chování vůči nim. Zároveň i vyvarování se jakéhokoliv jejich stresu.
Chovatel musí zvážit své prostorové a časové možnosti a podle toho si vybrat plemena podobná ve hmotnosti, velikosti tělesného rámce i charakterových vlastností.
Zdroj: Archiv, s použitím textu F. Tuláčka
Foto: sxc.hu