Jedním z atributů počátku 21. století je fotografování: fotí skoro každý, kdekoliv, jakkoliv a na cokoliv. Možná by bylo zajímavé vědět, kolik fotografií je denně pořízeno. Ceny fotoaparátů v poměru s tím, co „umí“ jsou v historickém srovnání až směšně nízké. Krom toho můžeme fotit telefonem, iPhonem… Fotky si zdarma vyměňujeme prostřednictvím internetu, prohlížíme si je na monitorech počítačů. Přístroje jsou sice dokonalé, ale sami častokrát vidíme, že naše fotky nejsou nijak ohromující. Zajímali jsme se však někdy o to, jak správně fotit?
Umění fotit do nikoho nevstoupí samo
I když fotí každý, aby byla fotka dobrá, to je věda. A k tomu navíc i samostatné umělecké odvětví. Udělat dobrou fotku tedy vyžaduje zvládnout focení po stránce technické a umělecké a následně fotografii zpracovat. A to rovněž dokážeme jenom při zvládnutí technologie a s využitím výtrvarného „oka“ nebo alespoň zkušeností „těch s okem“.
Jako se například i geniální malíř musel nejprve naučit kreslit a malovat, ani dobrý fotograf nespadne z nebe. Žádný sebelepší fotoaparát za nás neudělá dobrý snímek, a když, bude to jen neopakovatelná náhoda.
Jak správně fotografovat se můžeme naučit z knih
Není třeba absolvovat nějaký kurz fotografování, jestliže to s focením myslíme alespoň trochu vážně, postačí, když si pořídíme nějakou literaturu pro fotografy-amatéry. Na internetu je k dohledání množství odborných článků, ale knížka je knížka. Internet nám sdělí je to, na co se ptáme. Ale jak se můžeme ptát na něco, o čem nevíme?
Amatérská fotografická příručka v knižní podobě nás provede focením a zpracováním fotek krok za krokem. A při jejím čtení (prohlížení) postupně narazíme na všechna témata (či možná úskalí) tajemství fotografie. Je třeba připomenout, že se nutně nemusí jednat o nejnovější publikace. Zásady fotografování na film nebo na čipovou kartu jsou ve své podstatě stejné (vždy se jedná o práci se světlem a stínem), o kompozici obrazu nemluvě. (Například publikace Ondřeje Neffa psané pro fotoamatéry lze brát takřka poslepu – vždy budou přínosem, a i ty z dob, kdy se fotilo jen na svitkový nebo kinofilm).
Sehnat příručku pro fotoamatéry by nemělo být složité. Když nechceme utrácet za nové, můžeme si je půjčit ve veřejných knihovnách. Rovněž antikvariáty jsou „dobrým zdrojem dobrých knih“.
Než sežeme příručku pro fotoamatéry
Než vstřebáme první rady zkušených metodiků, můžeme udělat první samostatné kroky:
- Poctivě pročteme manuál fotoaparátu a vyzkoušíme si možná nastavení
- Přijmeme za svou zásadu, že každá fotka potřebuje úpravu
- Pořídíme si (legálně) počítačový program na digitální zpracování fotografie. Kvalitní program plně postačující pro amatérské účely lze pořídit do tisíce korun (pro začátek je dokonce možno legálně zdarma stáhnout free verze).
- Přestaneme se bát klávesy delete a budeme uchovávat jen zdařilé fotky. Fotka, která potřebuje vysvětlení, co na ní vlastně je, co tam není a co tam mělo být, si nezaslouží být uchována.
- Zvykneme si fotky popisovat nebo alespoň ukládat do logicky popsaných složek.
- Věřme profesionálům, když upozorňují, že každého potěší naše ukázka padesáti kvalitních fotek z dovolené, ale dokonale ho otráví, když ho pomučíme prezentací stovek a stovek stejných, neostrých, nic neříkajících nudných snímků neznámé krajiny a lidí.
- Osobní a rodinné fotografie (a to platí i o fotkách dětí) ukazujme jen v rodinném kruhu nebo mezi nejbližšími přáteli, a to až na jejich přání (strašně to nudí, strašně)
- Při focení buďme slušní. Ve společnosti se zeptejme, jestli někomu nebude vadit, když budeme fotit. A naučme se respektovat, když si někdo nepřeje, abychom ho fotili