Karel Kryl: Písně

Karel Kryl byl český písničkář, který je jedním ze symbolů protestů proti okupaci Československa v roce 1968 a proti situaci ve společnosti v době ak zvané normalizace.

Karel Kryl neustoupil od společensko-kritických témat svých textů ani po emigraci do tehdy Západního Německa. Kritický pohled mu zůstal i v případě vývoje československé společnosti po roce 1989. Jeho písně už ovšem zněly jakoby „do prázdna“. Karel Kryl zemřel v roce 1994, měsíc před svými padesátinami. Zatímco se kritikové vyjadřují mnohdy s rozpaky o literární a hudební úrovni uměleckého odkazu Karla Kryla, o jeho vlivu na uvědomování si politické a společenské situace není pochyb. Texty Krylových písní formovaly několik generací.

Karel Kryl: Básník s kytarou

Karel Kryl se narodil 12. dubna 1944 v Kroměříži. V roce 1962 dokončil průmyslovou školu keramickou v Bechyni a v dalších letech pracoval v keramickém průmyslu v Teplicích v Čechách. Tady měl také jako osmnáctiletý první veřejný koncert. Po přestěhování do Olomouce v roce 1966 a posléze do Ostravy působil v poloprofesionálním divadle Okap a v divadelním klubu Waterloo. O rok později odešel do Prahy, kde začal spolupracovat s divadlem Semafor.

V letech 1968-69 vzbudila mimořádný ohlas písničkářská vystoupení Karla Kryla ve studentských klubech. Po účasti na festivalu protestních zpěváků v roce 1969 zůstal v Mnichově. Studoval dějiny umění a filozofii, spolupracoval při vydávání exilové edice Poezie mimo domov, dvaadvacet let působil jako redaktor Svobodné Evropy.

Neopustil však ani „písničkářskou profesi“ a psal poezii. Koncertoval v Německu, skandinávských zemích i v USA. V zahraničí vydal řadu gramofonových desek, knižně vycházely jeho básně i písňové texty. V listopadu 1989 zněly jeho písně opět aktuálně. Vrátil se i na československá pódia, už ne do malých klubů jako kdysi, ale do přeplněných hal a divadel.

Písničky Karla Kryla nikdy neztratily ostří

I po listopadu 1989 Karel Kryl dokázal pojmenovávat ožehavé problémy doby a společnosti.  A začal kritizovat novou politickou garnituru. Mnoho lidí se nemohlo smířit s tím, co „jejich Karel Kryl na jevišti kritizuje, když teď už přece máme demokracii a všechno je v pořádku? O čem budeš zpívat, když už komunisti nejsou u moci?“ Karel Kryl viděl, a hned ztvárnil v písních.

Už v roce 1990 zpívá:

„Ze sametové revoluce
zbyl vpravo mozek, vlevo ruce.
Lid slaví nové svaté
a z miliónu líných kmánů
dva milióny partyzánů
v matičce stověžaté…“

Obecenstvo většinou nechápalo. Pochopilo později.

Karel Kryl rád provokoval. Prezidenta, vládu, parlament. Kromě básní, písní i rýmovanými komentáři. Někteří z  jeho dřívějších příznivců si však mysleli, že je uražen, protože nedostal nějakou funkci. Jiní měli zase vysvětlení, že musí zkrátka pořád něco kritizovat, a to za každou cenu.

„Dostal jsem dopis z Horní Branné,
že laju jen a zlořečím.
Nuž od nynějška, venkované,
má bytost chválit nepřestane
a bavit se – když bude čím.“

Ani s rozpadem republiky bez referenda se nikdy nesmířil.

„Mocnář zas hostí Otu Šika,
též hodlá řečnit v Iráku.
A nevadí mu, což je klika,
že se mu půlí republika
a že má svinčík v baráku.“

Kupónovou privatizaci s dlouhými frontami u registračních míst zhodnotil takto:

„Stojíme ve frontě
pro hovno na kontě!“

Slogan popuzoval, než lidé zjistili, že slibované cenné papíry jsou ve skutečnosti papíry bezcennými.

Nikdy se nezřekl československého občanství. Když se vrátil, vlast pro něj měla velké nepříjemné překvapení. Chcete občanku? Musíte mít trvalé bydliště. A trvalé bydliště? To dostanete na základě občanky. Německé úřady mu odebraly exilový pas, neboť pominuly důvody pro politický azyl. Tím se Karel pochopitelně ocitl v jakémsi vzduchoprázdnu.

„Smažím si vejce na špeku
a ač je očím do breku,
ústa se smějí.
Když nad otázkou přemítám,
proč nejsem tady ani tam,
kde prý mne chtějí.“

To zpíval už v roce 1985, jako by to tušil. A po listopadu 1989 si posteskl:

„Křečkové a sysli jsou tu jako vždycky,
mně to ale myslí neekonomicky.
Jsem zas mezi svými, kdekdo kapsu mastí,
zvolna dochází mi, jak je to s tou ‚vlastí´…“

„Nesmrtelnost“ získal hned na počátku tvorby

Zatímco se kritikové dodnes přou o literární a hudební úrovni uměleckého odkazu Karla Kryla, u veřejnosti si získal nesmrtelnost už v letech 1968-69, kdy se jeho protestsongy staly hořkým symbolem doby.

Karel Kryl: Diskografie