Domů Společnost Kde rostou houby

Kde rostou houby

od jezzina

Třebaže je hodně lidí, kteří houby neznají, nesbírají, nejedí je, protože jim nechutnají, stále zůstává v platnosti slogan, že “Češi jsou národ houbařský”. Že rčení zarhnuje i Moravany a Slezany je samozřejmé. Jestliže jsme bez hub přečkali léto, začátkem podzimu už je “volání hub” příliš silné. A my bereme košíky a houbařské nožíky a odcházíme či vyjíždíme za houbami.

Kdo houby doopravdy rád sbírá, obvykle má svá “místečka”. Kde ale rostou houby méně známé, a dokonce neznámé?

Kde rostou houby méně známé?

Chráněné hřibovité houby

  • Hřib královský (Boletus regius). Klobouk mívá až 15 cm široký průměr. Zprvu je polokulovitý, později vyklenutý až polštářovitý. Povrch klobouku je napřed plstnatý, potom lysý, za sucha popraskaný, neloupatelný. Je barvy krásně růžové až sytě červené, starší plodnice mají barvu klobouku hnědo červenavou. Trubičky jsou až 2,5 cm vysoké, zlatožluté, stářím mírně zelenají, po otlačení nemodrají.
    Roste v listnatých lesích v teplejších polohách, na vápenatých podkladech od května do září, ale jak velmi vzácně.
  • Hřib Fechtnerův (Boletus fechtneri). Až 15 cm široký klobouk je zprvu polokulovitý, později polštářovitý. Pokožka je nesloupatelná, v mládí má barvu šedavou, na otlačených místech červenohnědou nebo hnědou. V horní části má jemnou síťku a je tam citronově žlutý, v dolní části má zřetelný karmínově růžový pruh, který jde do ztracena nahoru idolu. Otlačená místa slabě modrají. Citronově bledě žlutá dužnina je ve spodní části třeně načervenalá, nad trubičkami se zbarvuje mírně modře. Má nenápadnou chuť i vůni. Výtrusný prach má barvu olivovou.
    Roste ve světlých listnatých lesích, spíše v nížinách od června do září.
  • Hřib moravský (Boletus moravicus). Plodnice tohoto hřibu jsou drobnější. Klobouk mívá do 7 cm, v mládí polokulovitý s podvinutým okrajem. Pokožka klobouku je za vlhka slabě lepkavá, za sucha někdy políčkově rozpukaná, barvu má světle hnědooranžovou – často blednoucí až světle okrovou. U mladých plodnic je dužnina v klobouku a v horní části třeně načervenalá, u starších plodnic je načervenalá jen po obvodu. Na konci třeně bývá nažloutlá. Na řezu nemění barvu. Vůně je houbově příjemná, chuť nevýrazná.
    Hřib moravský roste hlavně v listnatých lesích, především dubových, na vápenatých podkladech, v teplejších oblastech v srpnu až říjnu.

Uvedené druhy hřibů tedy nesbíráme, jen se potěšíme pohledem na ně. Nález ohlásíme mykologům. Jde o vzácné druhy.

Kde najdeme holubinky

Holubinky. Rostou od června do podzimu, většinou hromadně, ve všech lesích. Jsou chutné, příjemně voní, jejich dužnina je masitá, jemná. Holubinky rostou na zemi, většinou mají poměrně velké plodnice, dužnaté a křehké.

  • Holubinka mandlová (Russula vesca) má klobouk kalně až masově červený, místy pobledlý. Pokožku můžeme jen krátce od kraje sloupnout. Bílé lupeny jsou nízké a husté. Bílý třeň je krátký, dole zúžený, tvrdý. Bělavá dužnina je náchylná k rezavění. Má velmi příjemnou mandlovou chuť. Je tedy velmi chutná.
    Roste v létě a na podzim ve všech lesích.
  • Holubinka bukovka (Russula heterophylla) má klobouk s převládající zelenou barvou všech odstínů. Později je vmáčklý. Pokožka je slupitelná jen na okraji. Lupeny jsou bělavé nebo nažloutlé, ve stáří s rezavými místy. Bílý, krátký třeň je tvrdý, dole zúžený, u starších plodnic s rezavými místy. Bílá dužnina nemá výraznou chuť, ale v pokrmech je tato holubinka chutná.
    Roste v listnatých lesích.
  • Holubinka nazelenalá (Russula virescens) má klobouk šedavě zelený, do žlutava vybledající, s pokožkou rozpraskanou ve větší nebo menší políčka a jen na okraji sloupatelnou. Klobouk je v mládí polokulovitě sklenutý, tvrdý, na okraji rýhovaný. Čistě bílý, je mírně vrásčitý a tvrdý. Bílá dužnina snadno rezaví.
    Bývá hojná ve světlých lesích všeho druhu.

Jedlé houby méně známé

  • Kukmák bělovlný, který se v poslední době objevuje ve větším množství v lesích, není jedovatý, U nás jde o poměrně neznámý druh houby. Jedná se o velice chutnou houbu, kterou lidé neznají, a proto ji ani nesbírají. Důvodem, proč lidé kukmáky nesbírají, je i podobnost s jedovatými muchomůrkami, protože kukmák vyrůstá z pochvy.
    Roste na kořenech stromů nebo přímo v kmenech.
  • Mezi zimní houby například patří šťavnatka pomrazka, která roste v jehličnatých a smíšených lesích. Najdeme ji i mezi spadaným jehličím pod borovicemi. Je až 10 cm vysoká, klobouk má slizký, tence masitý, barvy olivově až kávově hnědé.
  • Šťavnatka modřínová je menší než pomrazka, barvy citrónově žluté a roste výhradně pod modříny.
  • Penízovka sametonohá. V období mrazu se daří na odumřelém dřevě pařezů a kmenů listnatých dřevin vyhledávané vánoční houbě – penízovce sametonohé. Ta má klobouk medově žlutý a páchne slabě rybinou. Jedlá dřevokazná houba penízovka sametonohá příchodem mrazu pouze ztuhne a stejně jako její příbuzná hlíva ústřičná obnovuje při oblevě svůj růst. Plodnice si na kmeni podle něj obzvláště libují v místech po vylomených větvích a tam, kde byl strom poraněn. Kromě kaštanů koňských má penízovka sametonohá v oblibě vlašské ořešáky a v mírnější zimě roste i na ovocných stromech a dalších dřevinách.
  • Hlíva ústřičná. V zimním období se s ní mohou skalní houbaři setkat nejčastěji. Mírná a vlhká zima je ideálním obdobím pro výskyt této chuťově výborné dřevokazné houby. Na rozdíl od penízovky si podlouhlá, šedivá, v trsech rostoucí hlíva svého nositele příliš nevybírá.
    Roste na listnáčích, stejně jako na jehličnanech.
  • Lanýž letní (Tuber aestivum) objevíme jen vzácně, když byl vyhrabán lesní zvěří. Roste pod zemí na vápencových půdách pod duby, buky a habry. Většinou jich nalezneme několik, když pátráme v zemi, v místě náhodného nálezu. Jeho modravě černé nebo černohnědé plodnice mají povrch rozpukaný v kuželovité bradavky, jež jsou na vrcholcích vmačklé. Bělavá či žlutavá, až hnědavá dužnina, má světlejší žilky. Je to houba jedlá, použitelná jako lanýž perigordský.
  • Bělolanýž obecný (Choiromyces venosus). Někdy se mu říkalo “bílý lanýž”. Plodnice jsou nepravidelně hlízovité, rostou nehluboko pod povrchem. Mají barvu bělavou, žlutavou až hnědavou; povrch je hladký, jsou tuhé až tvrdé, někdy na povrchu popraskané. Dužnina je bělavá, protkaná žlutavými, nahnědlými žilkami. Je to jedlá houba, silně kořenně vonící, až páchnoucí.
    Roste v létě, na hlinitopísečných půdách, v lesích všeho druhu, spíše vzácně.
  • Pestřec obecný roste od července do října, převážně v jehličnatých lesích, často pod borovicemi, na písečných půdách, často na okrajích lesů nebo na mýtinách.
  • Pestřec bradavčitý (Scleroderma verrucosum) je dobře použitelný, ale jen jako koření. Typická pro něj je jakási stopka, to je kratší či delší část plodnice se svazkem zmohutnělého podhoubí.
    Liší se od pestřce obecného hlavně místem výskytu. Roste  pod listnáči, hlavně pod duby a lípami.
  • Okrovka je hnědavě žlutá, až kaštanová, na vrcholu posetá tmavšími, plochými bradavkami. Roste poměrně hojně ve stejnou dobu jako pestřec obecný, houbaři není rozlišován.
  • Líha jilmová (Lyophyllum ulmarium) roste na podzim na listnatých stromech, především na jilmech. Klobouky starších plodnic jsou velké, dosahují až 25 cm průměru. Jsou bělavé, někdy zašedlé nebo nahnědlé, klenuté, později rozprostřené, hladké, někdy rozpukané. Bílé lupeny jsou na třeň mírně sbíhavé. V mládí bývá třeň středový, později až výstřední (podle místa, kde roste), je bělavý a trochu plstnatý. Bílá dužnina příjemně chutná i moučně voní. Při malém výskytu jiných hub docela dobře chuťově doplní houbové směsi.
  • Líha obrněná (Lyophyllum loricatum) roste většinou od srpna do září, ponejvíce v trávě, v lesích i parcích. Vyskytuje se v trsech, někdy i jednotlivě. Je jedlá, chuti mírné a vůně neurčité. Klobouky bývají do 6 centimetrů široké, světle až kaštanově hnědé, zprvu sklenuté, později s mírně vystouplým středem, jsou ploché. Bílé či bělavé lupeny jsou dosti pružné, u třeně vykrojené. Válcovité třeně jsou hladké, pod kloboukem světlejší, mdle hnědavé. Bělavá dužnina bývá skvrnitá, pružná, ve třeni vláknitá. Jak jsme se již zmínili, není běžná a tedy také běžně sbíraná.

Ilustrační foto: (jez)

Související

Váš názor