“Vydědím tě.” Věta jako z románu předminulého století. V posledních letech už zase získala na aktuálnosti, když mnozí lidé nabyli značného majetku. Tak jak je to s tím vyděděním podle současné právní normy? Je to možné, a nebo není? Co o neopominutelných dědicích říká tak zvaný Nový občanský zákoník? A kdo je neopominutelný dědic? 

Kdo je neopomenutelný dědic

Neopomenutelný dědic je pouze zletilý nebo nezletilý potomek toho, po němž zůstalo dědictví. (V řeči práva se mu říká “zůstavitel”, protože po něm zbyla “pozůstalost”.)

Potomkem není míněn jen syn nebo dcera, ale také vnuci, případně pravnuci. V zákoně 89/2012 Sbírky se doslova praví: “Nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. Nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl.”

  1. Jsou-li potomci nezletilí, musí z dědictví dostat minimálně tolik, kolik jsou tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu.
  2. Když jsou potomci zletilí, musí zdědit minimálně Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik je čtvrtina jeho zákonného dědického podílu.

„Vydědím tě!“

Aby zůstavitel dosáhl toho, že některý neopominutelný dědic nedostane nic, a nebo méně, než je zákonný podíl, musí učinit tak zvané vydědění. Jedná se o jednostranný právní úkon. Úmysl vydědit dědice je zakotven v závěti, která musí obsahovat všechny náležitosti.

  • Není to sice nezbytné, ale je víc než příhodné požádat o pomoc při sepsání závěti profesionálního právníka.

Když by se v závěti objevila nějaká formální chyba, kterou by závěť byla uznána za neplatnou, má “vyděděný” nebo na na dědických právech zkrácený dědic možnost dovolání. Jestliže se neplatnosti závěti dovolá, dostane se mu dědického podílu ze zákona. A to nejen podíl majetkový (finance, nemovitosti a podobně), ale také podíl na právech a povinnostech dědiců.

  • Podle § 469 odst. 2 může zůstavitel důsledky vydědění rozšířit i na potomky vyděděného dědice.
  • Podmíněné vydědění není možné.

Formulace vydědění

Formální bezvadnost úkonu vydědění jsou podrobně stanoveny v občanském zákoníku. Předně musejí být v závěti uvedeny důvody, které zůstavitele vedou k vydědění neopominutelného dědice. Tyto důvody musejí být i v budoucnosti soudně přezkoumatelné. To pro případ, že by o platnosti vydědění později vedl soudní spor. Paragraf § 469a odst. 1 občanského zákoníku uvádí čtyři taxativně stanovené důvody vydědění:

  1. pokud v rozporu s dobrými mravy neposkytl dědic zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech (odst. 1., písm. a),
  2. pokud o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl (odst. 1., písm. b)
  3. pokud byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku (odst 1., písm. c)
  4. nebo pokud trvale vede nezřízený život (odst. 1., písm. d).

Jestliže by se jednalo o potomka nezletilého, budou se hodnotit okolnosti, zda chování nezletilého odpovídalo jeho věku, rozumovým a volním vlastnostem, ale také to, zda výchovou nebylo možno jeho chování ovlivnit.

V zákoně se dále praví:“Kdo se zřekl dědictví nebo povinného dílu, kdo je nezpůsobilý dědit nebo kdo byl zůstavitelem vyděděn, právo na povinný díl nemá, ale při výpočtu povinných dílů ostatních dědiců se k němu hledí právě tak, jako by z dědického práva nebyl vyloučen.”

Ilustrační foto: pixabay.com

Zdroj: S využitím občanského zákoníku