Kompletní seznamy spolupracovníků StB

Seznamy spolupracovníku komunistické státní bezpečnosti (StB) se v různém rozsahu a v různém stupni důvěryhodnosti počaly objevovat okamžitě po pádu režimu na konci roku 1989. Obrovskou pozornost veřejnosti (kladný i odmítavý)  vzbudily za pár let poté seznamy StB, které sestavil někdejší disident Petr Cibulka – tak zvané Cibulkovy seznamy. V současné době je možno nahlédnout do seznamů spolupracovníků StB na různých serverech. V podstatě se ale bude jednat o seznamy převzaté z několika málo známých zdrojů.

Sbor národní bezpečnosti: Esenbáci a estébáci

Státní bezpečnost v poválečném Československu nevznikla až po únorovém puči v roce v roce 1948, ale hned po skončení války v roce 1945. Komunistická strana Československa měla těsně po válce velký politický mandát a resort státní bezpečnosti měla hned od samého počátku (od roku 1945) pod kontrolou.

• Státní bezpečnost byla jednou složkou po válce vzniknuvšího Sboru národní bezpečnosti (SNB).
• Druhou složkou byla Veřejná bezpečnost (VB).

Příslušníci VB nosili uniformu. Lidově – krom neslušných výrazů – se jim říkalo „esenbáci“. Byli obecně neoblíbení a lidová slovesnost na jejich konto vytvořila (nebo „přešila“) tisíce vtipů, kde esenbák vždy představoval hlupáka.

Příslušníci StB chodili v civilu. Lidově se jim říkal „tajní“ nebo ještě častěji „estébáci“. Na ně se vtipy nedělali, protože lidé z nich měli strach (kromě těch, kdo o existenci a moci StB vůbec nevěděli, a to po celou dobu její existence, a nebo do chvíle, kdy se dostali do středu jejího zájmu).

• Kromě esenbáků a estébáku byly složkou SNB také kriminalisté. Těm se říkalo prostě „chlapi od kriminálky“ a veřejnost jejich činnost přijímala pozitivně, protože se jednalo o boj s kriminalitou ve všech typech společnosti odsouzeníhodnou.

StB, hlavní nástroj komunistického teroru

„Státní bezpečnost byla jedním z hlavních nástrojů komunistického teroru. Práva a povinnosti StB stanovil zákon č. 149/1947 Sb. K prosinci 1947 k ní byly přičleněny zpravodajské složky a novelizovaný zákon o národní bezpečnosti 286/1948 Sb. ještě rozšířil její pravomoci. V tomto údobí již bylo jejím úkolem identifikovat, vyšetřovat a zpracovávat (případně i likvidovat) oponenty KSČ a komunistického režimu,“ uvádí se na oficiálních stránkách Policie ČR v úvodu k seznamu spolupracovníků StB.

„STB představovala od počátku komunistický útvar, který již v letech 1945-1948 prokazatelně prováděl protizákonné operace ve prospěch KSČ, jako bylo sledování a odposlouchávání významných členů ostatních stran či vytváření falešných důkazů, které měly očernit a zlikvidovat odpůrce KSČ. Již v této době používala StB nezákonné metody jako bylo mučení, vynucování přiznání a používání drog.

Po únoru 1948 tyto praktiky staly naprosto běžnými a obecnými, notně podporovány sovětskými školiteli a pozorovateli. Byly hojně používány zejména při přípravě vykonstruovaných procesů proti politickým a ideovým odpůrcům komunismu či nespolehlivým občanům. Případy úmrtí nebo doživotního zmrzačení vyslýchaných byly tolerovány, nebo dokonce považovány přímo žádoucí. StB též z nejvyšší pravděpodobností prováděla vraždy nepohodlných osob. StB také odpovídala za zřizování pracovních a koncentračních táborů, vedla je a sledovala (či přímo řídila) zacházení s politickými vězni. Její příslušníci se v těchto pozicích dopouštěli mimořádně krutých zvěrstev a vražd.

Zdroj: Policie ČR

Spolupracovníci StB – konfidenti a kolaboranti

Orgán s tak obrovskou pravomocí musel mít své spolupracovníky v řadách civilního obyvatelstva. Není to, nicméně, nic nového pod sluncem. Konfidenty, kolaboranty a udavače známe i z jiných dob, u nás nejvíc asi z období tak zvaného Bachova absolutismus – od revolučního roku 1848 a dál. Tehdejší konfidenti donášeli buď ze zlého úmyslu nebo pro vlastní výhodu.

Komunistická Státní bezpečnost měla velmi vypracovaný systém získávání spolupracovníků. Když se pomine množina těch, kteří na své spoluobčany donášeli z pocitu sounáležitosti k režimu, byla to škála různého typu vydírání a strašení, kterému ledakterý člověk podlehl:

• z osobní lability,
• ze strachu o budoucnost své rodiny (ohroženo studium dětí),
• z obavy ze ztráty dobrého místa,
• zadržení kariérního růstu,
• pozastavení žádosti o byt,
• odmítnutí speciální zdravotní či sociální péče o někoho blízkého,
• příděl na auto,
• stavební povolení,
• dovolenou nebo pracovní výjezd mimo země komunistického sektoru
• a další jiné persekuce.

Naopak za podepsání spolupráce byly nabízeny eventuální výhody:

• přijetí dětí na střední či vysokou školu,
• povolení odborné stáže v zahraničí,
• devizový příslib na dovolenou v zahraničí,
• kariérní postup,
• pozastavení kárného řízení,
• posunutí žádosti o bydlení v pořadníku na přední místa,
• přijetí člena rodiny do ústavní péče,
• výměna nevyhovujícího bytu za vhodný,
• ale třeba také prozrazení nevěry druhému z manželů,
• zveřejnění nějaké ožehavé události v minulosti
• a podobně.

Někteří lidé tlak nevydrželi – selhali, podepsali, spolupracovali.

Jestliže se člověk stal spolupracovníkem StB, dostal svou krycí přezdívku a v archivu StB měl svou složku – svazek, do nějž byly zakládány všechny údaje o jeho činnosti udavače – a to včetně jmen a nacionálií osob, které udal. Spolupráce s StB měla několik stupňů.

Seznamy příslušníků StB

Hned po listopadu 1989 začaly být svazky StB v hledáčku pozornosti. Jedni chtěli znát toho, kdo na ně donášel. Jiní zase měli zájem, aby jejich spolupráce s StB nepronikla na veřejnost.

1. Jako první zveřejnil seznamy spolupracovníků StB Petr Cibulka, coby soukromá osoba. Tak zvané Cibulkovy seznamy ale nebyly úplné.
2. V roce 2003 zveřejnilo seznamy spolupracovníků StB Ministerstvo vnitra ČR. Ale ani nebyly kompletní.
3. V současné době kromě Petra Cibulky zprostředkovává seznamy spolupracovníků StB také server SVAZKY, jehož správě figuruje Stanislav Penc, rovněž v roli nevládního aktivisty.
4. Za oficiální zdroj lze považovat stránky Archiv bezpečnostních složek.

Archiv bezpečnostních složek

„Pokud zvolíte tuto formu vyhledávání, můžete pracovat s evidenčními záznamy spolupracovníků bývalé Státní bezpečnosti, včetně Hlavní správy rozvědky, Vojenské kontrarozvědky a Odboru vnitřní ochrany Sboru nápravné výchovy Ministerstva spravedlnosti ČSR. Zveřejněním těchto evidenčních podkladů naplňuje Archiv zákon č. 181/2007 Sb., resp. zákon č. 107/2002 Sb. Podklady jsou zveřejňovány v aktualizované podobě.

Pod pojmem „spolupracovník“ tento zákon rozumí osobu, o které byl kdykoliv v období od 25. února 1948 do 15. února 1990 evidován bezpečnostní složkou svazek kategorie rezident, agent, informátor, držitel propůjčeného bytu nebo držitel konspiračního bytu a dále v případě Hlavní správy rozvědky ideový spolupracovník, důvěrník a důvěrný styk. Jako další podmínku zákon určuje, že takto mohou být zveřejňovány pouze osoby, nejedná-li se o cizince.

Zdroj: ABS