Redaktor televize Nova, který vstoupil do povědomí coby inspektor kvality potravin v českých prodejnách, přesedlal do role lidového „vařiče“. Za necelý rok jeho působení v oblasti velice amatérské gastronomie ho zná půlka národa. Nebo alespoň ti, kteří sledují jeho domovskou televizní stanici a neodcházejí při jeho „gastronomickém okénku“. Láďa Hruška milovaný, Láďa Hruška posmívaný. Jako vždy je pravda někde uprostřed.
Láďa Hruška milovaný i posmívaný
Redaktor Ladislav Hruška se stal dalším kamínkem mozaiky zájmu českého národa o vaření, který – zdá se – stále kulminuje. Ohlasy, které kuchařské nápady Ladislava Hrušky – ať kladné nebo záporné – jeho pozici v hlavní zpravodajské relaci upevnily. Proč ta vlna zájmu?
Ladislav Hruška působí dojmem „mladíka ze sousedství“. Jeho sugestivní projev nabitý optimismem budí dojem, že nic na světě není tak snadné, jako vaření. A vše je levné, rychlé a zdravé. To se líbí hlavně lidem, kteří moc velké zkušenosti nemají, a nebo – pozor – zkušeným starším hospodyním, v nichž budí reminiscence syna, vnuka, který si umí poradit.
Ale je i další možný důvod Hruškovy obliby. Recepty uváděné v kuchařském okénku pocházejí z per diváků. Až na některé výstřelky nejsou nic nového pod sluncem. Zkušená hospodyňka si vzpomene, že kdysi dávno něco takového také dělala. A třeba se k receptu vrátí, ale přípravu pokrmu provede (automaticky) pořádně: kynuté těsto nezamíchá sem tam dokolečka, přidá ingredience, které „inspektor“ zapomněl uvést, poopraví poměry…
Lidé, kteří naopak nemají moc zkušeností, jsou dílem nadšeni z toho, že něco – cokoliv – sami uvařili, a nebo nezdar připočítají vlastní chybě, kterou dle svého soudu asi někde udělali.
Recepty Ládi Hrušky
Recepty Ládi Hrušky (vlastně recepty diváků) je třeba zhlédnout, protože „zkušené oko“ hned pozná, zda recept bude fungovat nebo ne. Podívejme se společně na některé největší výstřednosti.
Svíčková z kuřete
„Mezi tradiční česká jídla patří bez pochyb svíčková. Málokdo by si jí však sám udělal během týdne, když nemá mnoho času.
100 g kuřecích prsou (9,90 Kč) 1 sklenice sterilované zeleniny pro přípravu omáček Halali (21 Kč) 1 lžíce hladké mouky (0,20 Kč) 1 smetana ke šlehání (18 Kč) 1 lžíce cukru (0,20 Kč).“
- Komentář: Z množství masa vyplývá, že se jedná o jednu porci. Přípravek Halali je tak ostrý (slaný a kyselý), že se používá na alespoň kilogram masa, v němž se nakládá. Sníst v jedné porci sklenici Halali, to by mohlo způsobit i zdravotní újmu.
Smažená tlačenka
„Jedná se o rychlou a levnou specialitku, kterou si snadno spletete s řízkem či karbanátkem.
4 centimetrové plátky tlačenky (36 Kč) 2 vejce (6 Kč) 1 hrnek hladké mouky (3 Kč) 1 hrnek strouhanky (3 Kč) 1 hrnek oleje na smažení (7 Kč).“
- Komentář: Tlačenka vzniká ztuhnutím zrosolovatělých částí rozvařeného vepřového masa, tak zvané „polévky“. Tento rosol se v teple opět rozpustí. Z trojobalu musí vytéct už při smažení nebo po zakrojení. Z uvedené ceny tlačenky vyplývá, že ji nemohlo být víc než tak 350 gramů. Za 40 korun lze v řeznictví koupit půl kilogramu kvalitního mletého masa (mletého přímo před očima). Kilogram chlazených kuřecích stehen lze za 40 korun rovněž koupit. Proč tedy riskantně smažit něco, co je primárně určeno k podávání zastudena?
Nugátové croissanty
„Rádi si ke kávě nebo čaji dáte croissant? Pak jistě víte, že v obchodech toto pečivo nepatří mezi nejlevnější, ale i přesto je stále oblíbenější.
1 balíček listového těsta (25 Kč) 1 tabulka nugátové čokolády (15 Kč) 1 vejce (3 Kč).“
- Komentář: Tímto receptem je skutečně deklasováno veškeré pekařské umění. Croissanty se nepečou z listového těsta, i kdyby si to autor receptu sebevíc přál. Na croissanty se používá kynuté překládané těsto (plundrové). Právě toto speciální těsto je pro croissanty typické a určující.
Domácí chléb
„Domácí chléb peče stále více lidí, dokonce si pořizují drahé pekárny. Udělat si svůj vlastní křupavý bochník chleba však není vůbec složité a drahé.
3 hrnky hladké mouky (6 Kč) 1,5 hrnku vody 1/2 lžičky sušeného droždí (4 Kč) 1,5 lžičky soli (1 Kč) drcený kmín (1 Kč).“
- Komentář: Kde je alespoň trochu žitné mouky, kde je chlebový kvásek? To jsou přece základní suroviny, které dávají českému chlebu chuť a vůni. Z hladké mouky a droždí lze vyrobit pouze veku, ono „bílé cosi“, co nám v cizině tak ztrpčuje život. V tomto případě jen bude mít tvrdou kůrku. Pekařina je řádné řemeslo, a upéct chleba, to je kumšt.