Lidé,kteří někdy pracovali v moderně vybavených kancelářských prostorech, skladech, prodejnách nebo v jiných prostorech vybavených klimatizační jednotkou, ten pocit znají. Z úmorného venkovního vedra, kdy se rtuť teploměru ve stínu přehoupla přes třicítku člověk vejde do místnosti, kterou si sám vychladil na devatenáct stupňů. Ruku na srdce: kdo se této pošetilosti někdy nedopustil? A otázka druhá: Jak jste se vypořádali s následky, které připomínaly spíš nemoci listopadových dní? Jak může klimatizace poškodit lidské zdraví?
Klimatizace: Všeho s mírou
Znali jsme to kdysi jen amerických románů: zatímco ve filmech z chudých tropických krajů se pod stropem otáčely listy větráků, američtí hrdinové mívali problémy s rozbitou klimatizací. Rozdíl mezi větrákem a air-condition nás dřív nijak nezajímal.
Ale pak plíživě přišla vedra i do našich končin. Letní teploty už v dubnu, třicítky a víc v letních měsících. Venku hic a v budovách nedýchatelně. Některé roky bylo takové vedro, že zaměstnavatelé dávali zaměstnancům volno z práce.
Jenže to bylo jen krátkodobé řešení. Daleko častěji začaly být pracoviště, kanceláře, veřejné prostory, obchody, vlaky a autobusy, hotelové pokoje a samozřejmě i automobily a soukromá obydlí vybavovány klimatizačními jednotkami, které během několika minut dokážou vychladit místnost až o deset a víc stupňů.
Protože ochlazení je za horkých dní a nocí velmi příjemné, může se stát, že se nastavení teploty „vymkne z ruky“. Krok z vychlazeného prostředí do doslova horké reality je pak vnímán jako „rána palicí“.
Teplotní šoky tělu nesvědčí
Organismus se pak během dne musí několikrát vyrovnávat s teplotním šokem. Někdy po první rýmě nebo chrapotu stačí, když přestaneme experimentovat a hnát výkyv teploty nad doporučovaný pětistupňový rozdíl.
Horší je, když sami nemůžeme teplotu ovlivnit (je centrálně nastavena na celou budovu). Pak je nutný teplý svetr i v létě – když není domluva se správcem budovy možná. Klimatizace může přivodit stejné potíže, jako přechod z léta do podzimu nebo ze zimy do předjaří.
Nemoci z klimatizace
Chrapot
- Chrapot někdy vedoucí až k dočasné ztrátě hlasu, je velmi častým postižením způsobeným klimatizací. Chladný vzduch ochromuje pohyb řasinkové výstelky dolních dýchacích cest. V oblasti hrtanu a hlasivek se hromadí hleny způsobující bolest v krku a ochraptění. Z domácích prostředků pomáhá med, jinak poradí v lékárně. K lékaři s chrapotem obvykle nechodíme, leda by trval dlouho, anebo nám ztěžoval výkon povolání.
Rýma
- Rýma je rovněž častým projevem nachlazení od klimatizace, protože teplotním šokem oslabená imunita hůř zabraňuje usídlení virů ve vyschlé nosní sliznici.
Angína
- Angína není v létě nikterak neobvyklá, o tom mnozí vědí své. Vedle „starých známách“ příčin jako je zmrzlina, koupání ve studené vodě nebo mokré plavky na těle, přibyly a prudké teplotní změny z přechodu z horka do chladna a naopak. Angína se bez pomoci lékaře nevyléčí, obvykle jsou zapotřebí antibiotika, ovšem lékařem předepsaná.
Alergie
- Lidem trpícím na alergie klimatizované prostředí neprospívá. Vlastně dýchají vzduch z uzavřeného okruhu, kterém kolují bakterie, prach, roztočí nebo plísně – zejména nemá-li klimatizace účinný a dobře čištěný filtr. Pro alergiky s astmatem jsou navíc pohromou různé syntetické „vůně“ do klimatizace přidávaných.
Suché oči
- Pobytem v klimatizované místnosti může způsobit nedostatek vlhkosti v očích a tak zvaný syndrom suchých očí. Projevuje se pálením, drážděním, štípáním, únavou, citlivostí na světlo, pocitem písku v očích a zarudnutím očí. Pomohou lékárníkem doporučené oční kapky, sluneční brýle a ochrana před větrem. Při dlouhodobějších potížích je třeba vyhledat lékaře.
- Bolesti kloubů a páteře a jednosměrného podchlazování
Foto: pixabay.com