„Bez nadsázky lze říct, že nebýt nadsázky, nebylo by humorného vyprávění a humoru vůbec.“  Ovšem nadsázka se netýká pouze humoru. Nadsázka je styl, při němž vypravěč úmyslně nadsazuje (přehání) obsah sdělovaného, a to nikoliv z potřeby zkreslovat skutečnost, ale se záměrem dodat sdělované skutečnosti na váze. S nadsázkou  se tedy nesetkáme jen při humorném vyprávění, ale i v situacích závažných, varovných. V jazykové teorii se pro nadsázku používá i termínu hyperbola.

Nadsázka: Bez ní by byl život méně barevný

Používání nadsázky ve správnou dobu, na správném místě a ve správné míře, to je deviza všech dobrých vypravěčů. A nemusí se jednat jen o vypravěče ústní (nutno jmenovat například herce Vladimíra Menšíka či Miroslava Donutila). Nadsázka je prostředkem:

  • humorné literatury (typický příklad Tři muži ve člunu, o psu nemluvě),
  • divadelní tvorby,
  • filmové tvorby (mistrem nadsázky byl třeba režisér Oldřich Lipský či Václav Vorlíček),
  • humornou nadsázku využívá kreslená karikatura,
  • parodie písňových textů,
  • reklama na zboží a služby.
  • Nadsázce se nebrání školitelé a učitelé při objasňování méně populární nebo hůř pochopitelného tématu.
  • K nadsázce se uchylují i rodiče při výchově potomků („Jen počkej, nadělám z tebe deset malejch do školky, přetrhnu tě jak hada, utrhnu ti uši, budeš mít zaracha, až zčernáš…“)

„Táto, tak to nebylo!“

Dobří vypravěči samozřejmě přehánějí, ale nikdo jim to nevyčítá. Nadsázka dodá každému příběhu na barvitosti. A opravdu dobrý vypravěč zná míru, aby nebyl považován za „barona Prášila“ nebo dokonce za lháře.

Takovému vypravěči ale mnohdy ztěžuje situaci, je-li vyprávění přítomna jeho družka, manželka. Je velmi nepříjemné, když má potřebu vypravěčovy nadsázky uvádět hned na pravou míru. „A jak jdu, tak z každého dvorku vyběhl pes. Asi sedmnáct jich bylo,“ líčí vypravěč. „Táto, nebylo z každého stavení a ti psi byli jen čtyři,“ opravuje hned manželka.

Vypravěč se zarazí, posluchači tonou v rozpacích. „Když on náš tatínek musí vždycky ve všem přehánět,“ přisadí si ještě obhájkyně pravdy, a tím pěknou náladu zničí docela.

Filmové nadsázky

Bez nadsázky by nevznikl filmový humor. Grotesky, komedie. Nadsázka působí komicky. Příklad:

  • Když si někdo potřísní ústa nebo oblek šlehačkou z dortu, je to reálné, pravdivé, ale není to nijak směšné. Ovšem, když někdo do toho dortu padne celým obličejem, a nebo když mu ten dort do obličeje „přiletí“, tomu se lidé smějí. Ale reálné to není, to je nadsázka.
  • Když by v komedii Pane, vy jste vdova při slavnostním ceremoniálu voják vítané návštěvě šavlí rozsekl rukáv, divák by se asi usmál. Ale režisér  a scénárista Vorlíček chtěl, aby se lidé „chechtali“. Proto šavle usekla ruku u samého ramene, a protože to byla ruka královská, tekla z ní modrá krev. Nadsázka, ale účinná. Ještě dnes to funguje.

Varovné nadsázky

Umělci ovšem nadsázky využívají i v jiných situacích – a vůbec ne směšných. Jako příklad je možno uvést tvorbu Karla Čapka, varující před ničením lidstva samotným lidstvem:

  • RUR,
  • Bílá nemoc,
  • Věc Makropulos,
  • ale především Válka s mloky.