Národnostní menšiny v ČR

Aby komunity lidí jiné než české národnosti mohly nést statut národostní menšiny, musí splňovat přesně daná kritéria. Příslušníci oficiálně uznaných národostních menšin v České republice mají zákonem zajištěna určitá práva. V současné době uznává Česká republika čtrnáct národostních menšin žijících na našem území.

Národnostní menšiny v ČR

Bělorusové, Bulhaři, Chorvati, Maďaři, Němci, Poláci,  Romové, Rusíni, Rusové, Řekové, Slováci, Srbové,Ukrajinci, Vietnamci. Komunity vyjmenovaných národností mají na území České republiky statut národostních menšin. Díky tomu mohou plně rozvíjet své tradice, kulturu a jazyk. V případě dostatečného zastoupení národostní menšiny v obci mohou být v obcích zřízeny školy s vyučovacím jazykem příslušné menšiny. Rodný jazyk mohou příslušníci národostní menšiny používat i pro styk se soudy a úřady.

Podmínkou, aby skupina cizinců trvalé v Česku žijících získala statut menšiny, musí být pobyt jejích příslušníků podložen historickým působením v naší zemi a skupina musí mít dostatečný počet příslušníků. 

Podpora státu menšinám (znění zákona)

„Stát podporuje pro zachování a rozvoj kultury, tradic a jazyků vydávání periodického i neperiodického tisku vydávaného v jazycích národnostních menšin a rozhlasové a televizní vysílání v jazycích národnostních menšin. Za tímto účelem poskytuje dotace ze státního rozpočtu.

Stát vytváří podmínky pro zachování a rozvoj kultury, tradic a jazyků příslušníků národnostních menšin, které tradičně a dlouhodobě žijí na území České republiky. Podporuje zejména programy zaměřené na divadla, muzea, galerie, knihovny, dokumentační činnost a další aktivity příslušníků národnostních menšin. Za tím účelem poskytuje dotace ze státního rozpočtu.“ 

Práva příslušníků stanoví zákon

Zákon 273/2001 Sb. „o právech příslušníků národostních menšin“  uvádí, že:

• Parlament České republiky jako demokratického a právního státu respektuje identitu příslušníků národnostních menšin jako jednotlivců i skupiny projevující se zejména vlastní kulturou, tradicemi či jazykem.
• Respektuje vytváření multikulturní společnosti,
• usiluje o harmonické soužití národnostních menšin s většinovým obyvatelstvem,
• zaručuje příslušníkům národnostních menšin právo na účinnou účast v kulturním, společenském a hospodářském životě a ve veřejných záležitostech, zvláště těch, které se týkají národnostních menšin,
• chrání práva příslušníků národnostních menšin v souladu s mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, s Ústavou a s Listinou základních práv a svobod.

Definice národostní menšiny (znění zákona)

„Národnostní menšina je společenství občanů České republiky žijících na území současné České republiky, kteří se odlišují od ostatních občanů zpravidla společným etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi, tvoří početní menšinu obyvatelstva a zároveň projevují vůli být považováni za národnostní menšinu za účelem společného úsilí o zachování a rozvoj vlastní svébytnosti, jazyka a kultury a zároveň za účelem vyjádření a ochrany zájmů jejich společenství, které se historicky utvořilo.

Příslušníkem národnostní menšiny je občan České republiky, který se hlásí k jiné než české národnosti a projevuje přání být považován za příslušníka národnostní menšiny spolu s dalšími, kteří se hlásí ke stejné národnosti.“

Příslušet k menšině je svobodným rozhodnutím

• Příslušnost k národostní menšině je otázkou svobodné volby. Z příslušnosti k národnostní menšině nesmí nikomu vzejít žádná újma.
• Příslušnost k národostní menšině orgány veřejné správy neevidují. Údaje o přihlášení se k národnosti získané těmito orgány při sčítání lidu nebo podle jiného zvláštního zákona, které umožňují určení příslušnosti k národnostní menšině, nesmějí být použity pro jiný účel, než pro který byly shromážděny a uloženy, a po statistickém zpracování musejí být zničeny.
• Příslušníci národnostních menšin mají právo na užívání svého jména a příjmení v jazyce národnostní menšiny.
• Příslušníci národnostních menšin, které tradičně a dlouhodobě žijí na území České republiky, mají právo, aby název obce, v níž žijí, názvy jejích částí, ulic, jiných veřejných prostranství, označení budov orgánů veřejné správy a volebních místností byly uvedeny rovněž v jazyce národnostní menšiny.
• Příslušníci národnostních menšin mají právo na užívání jazyka národnostní menšiny v úředním styku a před soudy.
• Dále mají právo  na zveřejnění oznámení o době a místě konání voleb a na další informace pro voliče v jazyce národnostních menšin.
• Příslušníci národnostních menšin mají právo na výchovu a vzdělávání ve svém mateřském jazyce ve školách, předškolních zařízeních a školských zařízeních. K tomu mohou při dodržení podmínek zřizovat  soukromé školy s vyučovacím jazykem národnostní menšiny nebo s výukou jazyka národnostní menšiny jako vyučovacího předmětu, soukromá předškolní zařízení a soukromá školská zařízení.
• Příslušníci národnostních menšin mají právo na rozšiřování a přijímání informací v jazyce svých národnostních menšin.

Zdroj: S využitím zákona č. 273/2001 Sb.

Ilustrační foto: pixabay.com