Nemocenská prvních 14 dnů

Nemoc zaměstnance je obávaná situace obávaná oběma stranami pracovně právního vztahu. Zaměstnanec si je vědom, že za dobu nemoci se měsíční plat výrazně sníží. Zaměstnavatelé zase musejí respektovat zákon, který jim ukládá ve stanovené lhůtě zaměstnanci nemocenskou vyplácet. Stát přebírá starost o nemocného zaměstnance až po uplynutí této zákonné doby.

„Hodit se marod“ – fenomén socialismu

Dávno už jsou pryč doby, kdy se zaměstnanci na pár dní tak zvaně „hodili marod“. Dva tři dny pracovní neschopnosti bývaly dříve hojně zneužívány k tomu, aby si lidé doma v klidu udělali nezbytné práce, když se chtěli vyhnout nepříjemným úkolům, které za ně mohl udělat někdo jiný, a nebo i z jiných důvodů. Kalkulovalo se s tím, že při dvou či třídenní pracovní neschopnosti je s minimální pravděpodobností navštíví kontroloři dodržování léčebného režimu. A tak se při krátkých neschopenkách malovaly byty, peklo vánoční cukroví, dokonce i chodilo na takzvané „melouchy“ – kdo nepamatuje, vidí to jako běžný jev zdokumentováno třeba v československých filmech z doby socialismu. Zaměstnavatelům to „bylo-nebylo“ celkem jedno – zaměstnanec sice chyběl, ale podnik tím finančně netrpěl – celou nemocenskou platit stát.

Nemocenská prvních 14 dnů

V současné době je situace jiná – na nemoci pojištěného zaměstnance jsou zainteresováni  zaměstnanci i zaměstnavatelé. „Hodit se marod“ na tři dny stále lze, ale zaměstnanec nedostane ani korunu.

1. První tři dny nemoci nejsou placeny.
2. Od čtvrtého do 14. dne (včetně), platí nemocenskou zaměstnavatel.

Na to konto má zaměstnavatel plné právo kontrolovat, zda se jeho zaměstnanec skutečně léčí a jestli dobu své pracovní neschopnosti nezneužívá. Toto je právo je pochopitelné – firma vyplácí peníze člověku, který pro ni v daném čase negeneruje žádný zisk. Proto se někteří „silní“ zaměstnavatelé snaží, aby byli jejich zaměstnanci zdraví:

• nejsou výjimkou bonusy v podobě bezplatného očkování proti chřipce,
• vitamínové preparáty zdarma.
• Nebo je také poměrně častým jevem, že se v případě počínající lehké choroby (virózy, střevní infekce) se zaměstnancem domluví na tak zvaných sick days – pár dní, které zaměstnanci zaplatí za to, že bude doma v posteli a bude se důsledně léčit. Když choroba přepadne zaměstnance třeba v úterý, má tři dny od zaměstnavatele plus víkend, což při běžných lehkých nemocech dospělým lidem postačí (když dodržují léčebný režim).
• Když tato dohoda není možná, v častých případech si zaměstnanec raději vezme několik dní řádné dovolené, aby jeho měsíční příjem nebyl ohrožen. Tato praxe je k oboustranné spokojenosti kvitována hlavně u lidí, kterým charakter jejich práce stěží umožňuje řádnou dovolenou vyčerpat, ale zaměstnavatel nevybrané dny neproplácí.
• V exponovaných povoláních u stabilních zaměstnavatelů mají zaměstnanci jeden týden dovolené navíc, který je počítán mimo jiné i na tyto účely.

Čerpat dovolenou na marodění si ale obvykle nemohou dovolit rodiče malých dětí a mladších školáků – každý den volna je dobrý pro případ, že nepostačí doba zákonného volna pro ošetřování dítěte na „paragraf), a nebo nemají nikoho, kdo by jim mladší potomky „ohlídal“ ve dnech četných školních prázdnin.

Nemocenská od 15. dne

Patnáctým dnem přechází povinnost vyplácet nemocenskou (ale i kontrolovat dodržování léčebného režimu) okresní správa sociálního zabezpečení, a to do jednoho roku trvání nemoci. Pak jde dlouhodobě nemocný k reviznímu lékaři a můžemu být (při splnění podmínek) přiznán invalidní důchod (třeba jen dočasný).

Výpočet nemocenské

Výše nemocenské se vypočítává podle příjmu zaměstnance. Výpočtové koeficienty se mohou rok od roku měnit, a tak je nejlepší zjistit přesný způsob výpočtu nemocenské na oficiálních stránkách  Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, kde je výpočet nemocenské vždy aktuální.