Co byla Noemova archa? Proč ji Noe postavil? Jak byla Noemova archa velká, kdo na ni mohl plout a kam archa doplula? Kde se vzala legenda o holubici míru? Proč nese olivovou ratolest? Jak to s Noemovou archou souvisí? S Na většinu otázek nalezneme odpovědi v Bibli, ve Starém zákoně, knize Genesis.
Napoprvé se lidstvo nepovedlo
Bůh sice stvořil lidi a ti se na zemi rozmnožili. Ale nežili tak, aby byl Hospodin s jejich konáním a myšlením spokojen. Lidská srdce podle jeho pozorování nesměřovala k dobrému, nýbrž ke zlému.
- Že z toho bůh neměl radost je patrno z jeho rozhodnutím. „Zahubím lidi, které jsem stvořil, z povrchu země: s lidmi i krotká zvířata, drobné živočichy a nebeské ptáky. Mrzí mě, že jsem je udělal.“
Jediný člověk nalezl v jeho očích milost, a to Noe a jeho nejbližší rodina. I podle Hospodinova soudu se Noe projevoval jako člověk bezúhonný a zbožný. Noe měl tři syny: Šema, Chama a Jafeta. Ti byli v kritické době již ženatí. Noe, jeho žena, tři synové a jejich manželky – to bylo osm lidí, kteří svým životem před bohem obstáli. Proto bůh právě Noemu oznámil svůj zámysl.
Noemova archa: technické parametry
„Rozhodl jsem se skoncovat se vším živým, neboť země je plná bezpráví, které lidé páchají. Zahubím je i se zemí. Postav si archu z cypřišového dřev.“ Pro úplnost předal Hospodin Noemu i „technický popis“ plavidla.
„Archu propleteš rákosím a zevnitř i zvenčí ji vymažeš smolou. Uděláš ji takto: archa bude 300 loktů dlouhá, 50 loktů široká a 30 loktů vysoká. V arše necháš průzor a o loket výše ji zastřešíš; do boku archy také vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé a třetí patro. Hle, já sám způsobím na zemi záplavu vody, jež zničí všechny živé tvory pod nebem. Vše, co je na zemi, zahyne.“ Ovšem Noeho příliš uklidnil: „Za sedm dní sešlu na zemi déšť po čtyřicet dní a čtyřicet nocí a zničím z povrchu země všechny tvory, které jsem stvořil.“
Pršelo a blejskalo se sedm neděl,
kocábku náram-, náramnou,
Noe nebyl překvapenej, on to věděl,
kocábku náram-, náramnou.Šem, Cham a Jafet byli bratři rodní,
kocábku náram-, náramnou,
Noe je zavolal ještě před povodní,
kocábku náram-, náramnou.
- Archa má cíl, archa má směr, plaví se k Aratatu na sever.
Taková společnost na jedné arše (lodi) ovšem nemůže vydržet bez potravy. Proto dal Hospodin Noemu ještě poslední instrukce: „Ty pak si obstarej veškerou potravu k obživě a zásob se jí; tobě i jim bude za pokrm.“ Noe všechno udělal přesně tak, jak mu Bůh přikázal.
Kázal jim naložiti ptáky, savce,
kocábku náram-, náramnou,
‚ryby nechte, zachrání se samy hladce,‘
kocábku náram-, náramnou.
- Archa má cíl, archa má směr, plaví se k Aratatu na sever.
Potopa světa
Vybraní lidé a zvířata nastoupili do lodi. A na zemi zahynuli všichni tvorové. Každý tvor, který byl na povrchu země, byl zahuben: lidé, krotká zvířata, drobní živočichové, nebeští ptáci. Byli vyhubeni ze země a zbyl jen Noe a ti, kteří s ním byli v arše. Mocně stoupala voda na zemi po sto padesát dní. Tu si vzpomněl Bůh na Noema a na všechnu zvěř i na všechna krotká zvířata, která s ním byla v arše, a seslal na zem vítr, takže se voda uklidnila.
Přišla bouře, zlámala jim pádla, vesla,
kocábku náram-, náramnou,
tu přilétla holubice, snítku nesla,
kocábku náram-, náramnou.
- Archa má cíl, archa má směr, plaví se k Aratatu na sever.
Holubice míru poprvé na scéně
Když přešlo sto padesát dnů, začaly vody ze země ustupovat a opadávat, takže sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Araratu.
- Když minulo čtyřicet dnů, otevřel Noe v arše okno, které udělal, a vypustil krkavce. Ten vylétával a vracel se, dokud se vody na zemi nevysušily.
- Pak vypustil holubici, kterou měl u sebe, aby viděl, zda vody z povrchu země ustoupily. Holubice však nenalezla místečka, kde by její noha mohla spočinout, a vrátila se do archy, neboť vody dosud pokrývaly povrch celé země.
- Noe čekal ještě dalších sedm dní a znovu vypustil holubici z archy.
- A holubice k němu v době večerní přilétla, a hle, měla v zobáčku čerstvý olivový lístek. Tak Noe poznal, že vody ze země ustoupily.
Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla již země suchá. Tehdy promluvil Bůh k Noemu: „Vyjdi z archy, ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů. Všechnu zvěř, která je u tebe, ze všech druhů ptáků, krotkých zvířat i drobných živočichů, kteří se plazí po zemi, vyveď sebou; ať se na zemi hemží, ať se na zemi plodí a množí.“
Na břehu pak vyložili náklad celý,
kocábku náram-, náramnou,
ještě že tu starou dobrou archu měli,
kocábku náram-, náramnou.
- Archa má cíl, archa má směr, plaví se k Aratatu na sever.
Ploďte a množte se, naplňte zemi
„Ploďte a množte se a naplňte zemi. Vše, co se pohybuje a je živé, bude vám k jídlu, všechno vám dávám právě tak jako zelené rostliny. Jen maso s jeho duší, to je krví, nesmíte jíst. Kdo prolije lidskou krev, také jeho krev bude prolita člověkem, neboť Bůh učinil člověka ke svému obrazu.“
Potom řekl Bůh Noemovi i jeho synům: „Uzavírám smlouvu s vámi i s vašimi potomky, Už nebude vodou potopy zahubeno všechno tvorstvo, už nepřijde potopa, aby zpustošila zemi. Toto je znamení smlouvy, které zřizuji mezi sebou a vámi i mezi každým živým tvorem u vás pro budoucí pokolení: Kladu do mraků svou duhu a ta bude znamením smlouvy mezi mnou a zemí.“
Zdroj: S využitím Bible svatá, Starý zákon, kniha Genesis; Stará archa /Kocábka/ (Old Arch´s A Moving), český text Dušan Vančura