Obsoletní znamená zastaralý, bez reálného uplatnění, vyšlý z užívání, neaktuální, neúčinný, stárnoucí. Ačkoliv je termín obsoletní obecný, nepoužívá se běžně. A když je používám, jedná se obvykle o oblast práva, lékařství nebo i politiku nebo o vědu operující s latinskými výrazy. Někdy se lze setkat i s výrazem obsolentní, která ale neodpovídá latinské předloze slova.

Obsoletní nebo obsolentní?

Na otázku “Co je správně: obsoletní nebo obsolentní?” odpovídají odborníci z Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky:

Náležitá podoba je obsoletní – tak je slovo uvedeno ve Slovníku spisovného jazyka českého, v Novém akademickém slovníku cizích slov a v Příručním slovníku jazyka českého.

Máte však pravdu v tom, že se objevuje i druhá podoba,obsolentní, a to dokonce tak často, že byla nedopatřením uvedena i v Akademickém slovníku cizích slov (ve verzi z roku 1995).”

A ještě další vysvětlení z abz online slovníku cizích slov, rovněž připomínající chybu v akademickém slovníku cizích slov:

“Latinskému completus odpovídá české kompletní – a podobně latinskému obsoletus (i anglickému obsolete) odpovídá obsoletní.

Tuto podobu uvádí Slovník cizích slov L. Klimeše, zatímco ASCS uvádí podobu obsolentní; ta je sice zakončená tak, jak je tomu u velmi početné skupiny adjektiv (transparentní, permanentní, kompetentní, evidentní…), ale předlohy těchto adjektiv jsou jiné (v latině adjektiva na -ens, 2. p. -entis, v západních jazycích na -ent).”

Obsoletní je je zastaralý, ale stále platný

Obsoletní je přídavné jméno vytvořené z latinského výrazu obsoletus, který znamená zastaralý, bez reálného uplatnění, vyšlý z užívání, neaktuální, neúčinný, stárnoucí. Výrazu se nejčastěji používá:

  • v právnické mluvě,
  • v lékařství, farmacii,
  • někdy i psychologii
  • nebo i v jiných, ale spíš humanitních než technických vědách.

Obsoletní zákony zrušily nové zákoníky

V právnické vědě se termínu obsoletní používá pro označení právního předpisu (zákona, vyhlášky) zastaralého, ale přesto nezrušeného. Obsolence se může týkat jen některých částí zákona. Takové – v právní praxi řečené – vyhaslé zákony mají neurčité postavení. Jsou zákonnou formou, ale jejich naplnění nemůže dojít, obvykle změnou v čase nebo změnou společenských podmínek. K objasnění jejich podstaty bývá zapotřebí právnického výkladu.

Česká justice se musela s obsoletními zákony vypořádávat po společenských změnách po roce 1989, kdy mnohé socialistické zákony nebyly zrušeny nebo novelizovány. Až sestavením, schválením a uvedením v platnost nového trestního a občanského zákoníku, a jiných zcela nových zákonů se české právo obsoletních zákonů zbavilo.

  • Přetrvávají ovšem mnohé prezidentské dekrety, z nichž se nejčastěji hovoří o Benešově dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.

Obsolence v lékařství

Také v medicíně, farmacii a jiných příbuzných oborech se termínu obsoletní používá. Jsou jím označovány zastaralé (i když stále možné) lékařské postupy, medikamenty, léky, přípravky, přístroje, vyšetřovací metody, zobrazovací metody, operační způsoby.

Příklady použité v odborném tisku:

  • Bohužel oční vyšetření v prvním pololetí života je velmi obsoletní.“
  • „Barbituráty jsou dnes spíše obsoletní, význam mají při invazivních výkonech v celkové anestezii.“
  • „Dochází k návrhům obsoletních procedur a jejich dávkování, jako by neexistovali pracně vyškolení odborníci, kteří problematiku ovládají a sami se na terapii podílejí.“