Obsoletní znamená zastaralý, bez reálného uplatnění, vyšlý z užívání, neaktuální, neúčinný, stárnoucí. Ačkoliv je termín obsoletní obecný, nepoužívá se běžně. A když je používám, jedná se obvykle o oblast práva, lékařství nebo i politiku nebo o vědu operující s latinskými výrazy. Někdy se lze setkat i s výrazem obsolentní, která ale neodpovídá latinské předloze slova.
Obsoletní nebo obsolentní?
Na otázku “Co je správně: obsoletní nebo obsolentní?” odpovídají odborníci z Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky:
“Náležitá podoba je obsoletní – tak je slovo uvedeno ve Slovníku spisovného jazyka českého, v Novém akademickém slovníku cizích slov a v Příručním slovníku jazyka českého.
Máte však pravdu v tom, že se objevuje i druhá podoba,obsolentní, a to dokonce tak často, že byla nedopatřením uvedena i v Akademickém slovníku cizích slov (ve verzi z roku 1995).”
A ještě další vysvětlení z abz online slovníku cizích slov, rovněž připomínající chybu v akademickém slovníku cizích slov:
“Latinskému completus odpovídá české kompletní – a podobně latinskému obsoletus (i anglickému obsolete) odpovídá obsoletní.
Tuto podobu uvádí Slovník cizích slov L. Klimeše, zatímco ASCS uvádí podobu obsolentní; ta je sice zakončená tak, jak je tomu u velmi početné skupiny adjektiv (transparentní, permanentní, kompetentní, evidentní…), ale předlohy těchto adjektiv jsou jiné (v latině adjektiva na -ens, 2. p. -entis, v západních jazycích na -ent).”
Obsoletní je je zastaralý, ale stále platný
Obsoletní je přídavné jméno vytvořené z latinského výrazu obsoletus, který znamená zastaralý, bez reálného uplatnění, vyšlý z užívání, neaktuální, neúčinný, stárnoucí. Výrazu se nejčastěji používá:
- v právnické mluvě,
- v lékařství, farmacii,
- někdy i psychologii
- nebo i v jiných, ale spíš humanitních než technických vědách.
Obsoletní zákony zrušily nové zákoníky
V právnické vědě se termínu obsoletní používá pro označení právního předpisu (zákona, vyhlášky) zastaralého, ale přesto nezrušeného. Obsolence se může týkat jen některých částí zákona. Takové – v právní praxi řečené – vyhaslé zákony mají neurčité postavení. Jsou zákonnou formou, ale jejich naplnění nemůže dojít, obvykle změnou v čase nebo změnou společenských podmínek. K objasnění jejich podstaty bývá zapotřebí právnického výkladu.
Česká justice se musela s obsoletními zákony vypořádávat po společenských změnách po roce 1989, kdy mnohé socialistické zákony nebyly zrušeny nebo novelizovány. Až sestavením, schválením a uvedením v platnost nového trestního a občanského zákoníku, a jiných zcela nových zákonů se české právo obsoletních zákonů zbavilo.
- Přetrvávají ovšem mnohé prezidentské dekrety, z nichž se nejčastěji hovoří o Benešově dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.
Obsolence v lékařství
Také v medicíně, farmacii a jiných příbuzných oborech se termínu obsoletní používá. Jsou jím označovány zastaralé (i když stále možné) lékařské postupy, medikamenty, léky, přípravky, přístroje, vyšetřovací metody, zobrazovací metody, operační způsoby.
Příklady použité v odborném tisku:
- „Bohužel oční vyšetření v prvním pololetí života je velmi obsoletní.“
- „Barbituráty jsou dnes spíše obsoletní, význam mají při invazivních výkonech v celkové anestezii.“
- „Dochází k návrhům obsoletních procedur a jejich dávkování, jako by neexistovali pracně vyškolení odborníci, kteří problematiku ovládají a sami se na terapii podílejí.“