Jestliže dědic nechce z jakéhokoliv důvodu dědictví přijmout, může je odmítnout. Odmítnutí dědictví je právní akt zakotvený v občanském zákoníku. Odmítnutíí dědictví má nejen přesnou formálné podobu, ale také zákonem předepsanou lhůtu, v níž lze odmítnutí dědictví učinit.
Odmítnutí dědictví umožňuje zákon
Odmítnutí dědictví je právo každého dědice s výjimkou tak zvaného smluvního dědice. Ten může dědictví odmítnout jedině tehdy, když to dědická smlouva nevylučuje. Dědictví může odmítnout i dědic neopomenutelný, může odmítnout pouze svůj díl dědictví.
Dědictví může odmítnout i dědicův zmocněnec, ale jedině na základě plné moci, která jej k jednání ve věci přijetí nebo odmítnutí dědictví opravňuje. Když jednou dědic dědictví odmítne, je na něj pak dále pohlíženo, jako by nikdy žádného dědictví nenabyl.
Není možno odmítnout jenom část dědictví, a nebo odmítnutí něčím podmiňovat. Kdyby to dědic udělal, je jeho odmítnutí dědictví neplatné.
Kdyby se stalo, že dědic zemře dřív, než uplynula lhůta pro odmítnutí dědictví, přechází jeho právo odmítnout dědictví na jeho dědice. Nezanikne dříve, než tomuto dědici uplyne lhůta k odmítnutí dědictví i po předchozím dědici.
Prohlášení vůči soudu
Aby bylo odmítnutí dědictví platné, musí být učiněno výslovně vůči soudu. Není to ale možné udělat kdykoliv se dědicovi zachce. Pro odmítnutí dědictví platí zákonná lhůta.
- Dědic může dědictví odmítnout nejpozději do měsíce poté, kdy dostal od soudu vyrozumění o jeho právu dědictví odmítnout.
- Když dědic trvale žije v zahraničí a v České republice nemá jiné bydliště, je lhůta pro odmítnutí dědictví prodloužena na tři měsíce.
- V oprávněných případech může soud z důležitých důvodů lhůtu pro odmítnutí dědictví dle potřeby prodloužit.
Po uplynutí měsíce nebo jiné soudem určené lhůty právo odmítnout dědictví zaniká.
Rozhodnutí jednou pro vždycky
Soud nepřijme odmítnutí dědictví, jestliže se dědic zpočátku choval tak, jako by dědictví chtěl přijmout.
- Příklad: Nastěhuje se do domu po zesnulém, ale po krátkém řase zjistí, že je v havarijním stavu a že by na jeho údržbu neměl prostředky, takže by ser zase vystěhoval a prohlásil, že se dědictví vzdává. To nelze.
Ve věci přijetí, nepřijetí nebo odmítnutí dědictví nelze nijak odvolávat svá prohlášení.
- Příklad: Dědic nepřijme dědictví – dům po zesnulém v havarijním stavu. Ale záhy zjistí, že s pozemkem je možno výhodně spekulovat, a chtěl by dědictví zpět. To také nelze.
Dědictví je možno se vzdát
Jestliže dědic dědictví nechce, nemusí je odmítat, ale může se jej vzdát ve prospěch jiného dědice. Jen je třeba mít na paměti, že v případě neopominutelného dědictví tak připravuje o právo na povinný díl i své potomky.
Zdroj: 89/2012 Sb. Zákon občanský zákoník