„Kam vítr, tam plášť,“ říká se o člověku, který dokáže přizpůsobit své projevy a jednání momentální situaci, jestliže mu z ní plyne prospěch. A to bez ohledu na skutečný soukromý názor nebo předchozí postoje. Zejména v politice a politologii se člověk s těmito „schopnostmi“ označuje jako oportunista.
Kdo je oportunista
Pro člověka, který pro svůj vlastní prospěch dokáže zcela změnit své vnější projevy, má čeština několik lidových přirovnání. Není to pouze již zmíněné „Kam vítr, tam plášť.“ Také „Převlékač kabátů“, případně „Jednou čehý, pak hned hot,“ nebo i biblické „Nejdřív Šavel, potom Pavel.“ V oficiální mluvě se takovému člověku říká oportunista.
Slovo oportunista má původ v latině a jeho význam se vykládá tak, že někdo čeká na dobrý vítr, která ho zavede do přístavu (port). Zobecněno: využití příhodné momentální situace (ať už je jakákoliv).
Oportunismus, základní výraz normalizačního slovníku
Oportunista nebylo a není označení nijak lichotivé. Koncem 19. století se slovo oportunista a oportunismus dostalo do politického (a politologického) slovníku, v němž se trvale zabydlelo. Asi největší frekvenci výrazu oportunista a oportunisté (s přívlastkem „pravicoví“) využívali ve svém slovníku tvůrci komunistických textů, proslovů, prohlášení, učebnic novodobého dějepisu a marxismu leninismu.
- „Pravicovými oportunisty“ byli označováni ti, kteří se odklonili od hlavní názorové linie o „vedoucí úloze komunistické strany“ a prosazovali politický pluralismus více politických stran – zejména tak zvaní reformní komunisté z období Pražského jara v roce 1968 nesli za normalizace nálepku oportunistů.
- Naproti tomu „levicovými oportunisty“ byli v oficiálních prohlášeních označováni komunisté z jiných zemí, než z komunistického bloku řízeného Sovětským svazu.
Protože na rozhodujících a vedoucích místech obvykle nebyli „žádní akademici“, pravý smysl cizích slov dost dobře nerozlišovali, ale o to víc používali. A tak výraz oportunisté a oportunismu vyslovovali jedním dechem s dalšími frázemi: „nepřátelé socialismu a pracujícího lidu, nepřátelé dělnické třídy, kritici marxismu leninismu.“
- A když už jsme u toho marxismu leninismu – v socialistickém Československu měli všichni studenti vysokých škol, a to bez rozdílu oboru, po celou dobu studia povinný předmět slangově nazývaný „marxák“, z nějž nejen že skládali dílčí zkoušky, ale museli vykonat i státní závěrečnou zkoušku (státnici). Oportunisté a pravicový oportunismus bylo jedno z „únikových“ témat: stačilo, aby studenti (v drtivé většině absolutně nechápající, o čem to vlastně mluví), chrlili věty složené z frází oportunistech jako nepřátelích komunismu – a bylo to „v kapse“.
Oportunisté současnosti
Výrazu oportunista a oportunismus se používá i v současných politických komentářích. Je jimi vyjadřována politika, která se mění podle okamžitých nálad ve společnosti a podle potřeby v danou dobu.
- Je například ovlivňována průzkumy veřejného mínění.
- Politik-oportunista je schopen zapomenout na volební sliby,
- spojit se v příhodnou chvíli s opozicí,
- vystoupit během funkčního období ze strany, za níž by zvolen, ale nadále setrvávat s zákonodárném sboru a hlasovat v rozporu s původní stranou, za níž byl voliči zvolen.
Pro politiky-oportunisty existuje i lidové označení „politický šíbr“.