Pohraniční stráž, vojenská ostraha hranic Československa, je tématem, o němž je stále tak nějak „choulostivé“ mluvit. Na jednu stranu je to svědectví o praktikách komunistického zřízení, které i za cenu zastřelení bránilo lidem opustit republiku, a to prostřednictvím vlastních občanů. Na druhou stranu jsou tisíce mužů, kteří v minulosti sloužili u Pohraniční stráže v rámci povinné vojenské služby, na dobu strávenou na hranici vzpomínají nostalgicky a nejsou ochotni připustit, že to, k čemu byli postaveni, bylo nejen nedemokratické, ale i nehumánní. Co bylo úkolem Pohraniční stráže Československé socialistické republiky? Nejl=pe vypoví zákon, na jehož základě Pohraniční stráž vznikla.
„Komunismus je třeba chránit se zbraní v ruce“
„Svržení vykořisťovatelé se nesmiřují se svou porážkou a sahají ke krajním prostředkům, aby se znovu dostali k moci a znovu mohli vysávat pracující lid.“
Tak zní závěr první věty důvodové zprávy zákona o ochraně státních hranic z roku 1951, na jehož základě byla vytvořena Pohraniční stráž. Na znění zákona se usneslo Národní shromáždění republiky Československé 1951. Podepsal jej tehdejší předseda vlády Antonín Zápotocký a ministr národní bezpečnosti Ladislav Kopřiva. Prezidentem republiky byl v té době Klement Gottwald. Není nic, co by přesněji popsalo tehdejší situaci, než úplné znění zákona. Velmi poučné je i znění – a zároveň dikce – důvodové zprávy.
Zákon o ochraně státních hranic
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1. K zajištění pokojné výstavby socialismu v naší vlasti je třeba účinně chránit státní hranice před pronikáním všech nepřátel tábora pokroku a míru. Ochrana státních hranic je proto povinností každého občana.
§ 2. Provádění ochrany státních hranic náleží do působností ministerstva národní bezpečnosti, které tento úkol plní svými orgány, zejména Pohraniční stráží.
§ 3.
(1) Službu v Pohraniční stráži vykonávají pro její význam, odpovědnost a namáhavost vybraní příslušníci pracujícího lidu.
(2) Příslušníci Pohraniční stráže mají stejná práva a stejné povinnosti jako příslušníci vojska; při výkonu své pravomoci mají též právní postavení příslušníků Sboru národní bezpečnosti.
§ 4. Organisaci Pohraniční stráže stanoví a předpisy o jejím doplňování, o propouštění příslušníků Pohraniční stráže a služební předpisy vydá ministr národní bezpečnosti.
§ 5. O součinnosti Pohraniční stráže s brannou mocí rozhoduje ministr národní bezpečnosti v dohodě s ministrem národní obrany.
§ 6. Služba v Pohraniční stráži se počítá jako služba ve vojsku. Hodnosti dosažené v Pohraniční stráži jsou vojenskými hodnostmi. Pro příslušníky Pohraniční stráže platí předpisy o platových poměrech příslušníků ozbrojených sborů.
§ 7. Příslušníci Pohraniční stráže podléhají vojenské soudní pravomoci a ustanovením o trestných činech vojenských.
§ 8. Ministr národní bezpečnosti stanoví nařízením, kdy příslušník Pohraniční stráže při výkonu své pravomoci užije zbraně.
§ 9. Ministr národní bezpečnosti v dohodě s ministrem financí upraví součinnost Pohraniční stráže s finančními orgány při zjišťování trestných činů a přestupků finanční povahy.
§ 10.
(1) Ke splnění úkolů uvedených v tomto zákoně může ministr národní bezpečnosti činit potřebná opatření a vydávat obecně závazné předpisy; může zejména stanovit,
a) že vstup a pobyt na určité části území státu je zakázán nebo dovolen jen na zvláštní povolení,
b) že na určité části území státu je k provádění prací, které mění tvářnost terénu nebo ke zřízení telekomunikačních nebo energetických vedení vnitrostátních nebo mezinárodních, třeba též předchozího souhlasu ministerstva národní bezpečnosti.
(2) V jednotlivých případech může ministr národní bezpečnosti přenést pravomoc podle odstavce l na své podřízené orgány.
§ 11. Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr národní bezpečnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva
I. část všeobecná.
Rychlý vývoj výstavby socialismu v naší zemi staví naši národní bezpečnost před nové úkoly. Vítězství dělnické třídy a úspěchy budovatelské práce vedou k zesílení odporu poražené třídy a znovu se potvrzuje poučka, že svržení vykořisťovatelé se nesmiřují se svou porážkou a sahají ke krajním prostředkům, aby se znovu dostali k moci a znovu mohli vysávat pracující lid.
Domácí reakce vyvíjí svou protistátní činnost, jak se ze zkušeností denně přesvědčujeme, v úzkém spojení se zahraniční reakcí a tak proti pokojně pracujícímu lidu, který spolu se sta miliony lidí na celém světě svou prací bojuje za mír a proti válce, skupina nepřátel uvnitř státu i za hranicemi usiluje všemi prostředky o návrat panství vykořisťovatelů.
Na naše území jsou vysíláni školení agenti, špioni a teroristé, aby organisovali sabotážní a teroristické sítě a aby spojovali zbylé příslušníky domácí reakce, kteří ve svém marném úsilí o zvrat našich poměrů spoléhají na válku proti vlastnímu národu.
Je předním úkolem naší lidově demokratické národní bezpečnosti zabránit spojení domácích nepřátel s jejich spojenci za hranicemi a zneškodnit pronikání špionů, rozvratníků a jiných škůdců pracujícího lidu přes státní hranice. Je proto třeba věnovat zvýšenou pozornost ochraně státních hranic a prohloubit péči o orgány, které střežení hranic provádějí a které při tom již dosáhly řady úspěchů.
Jedním z prostředků této péče je předložená osnova zákona. V našem právním řádu není dosud předpisu, který by soustředěně upravil otázky souvisící s ochranou státních hranic.
(Zdroj: Poslanecká sněmovna parlamentu ČR, digitální knihovna)
Počet obětí
Při pokusu o přechod československých hranic se Spolkovou republikou Německo a Rakouskem v letech 1948-1989 bylo:
- zastřeleno 145 lidí;
- usmrceno elektřinou „elektrického zařízení k ochraně hranic“ 96 lidí;
- utonulo 11 lidí. V tomto počtu jsou zahrnuty pouze osoby, které prokazatelně utonuly při přechodu hranice. Dalších nejméně 50 mrtvých bylo nalezeno utonulých v pohraničních řekách. Není možné zjistit, kdo z nich zahynul při pokusu o přechod hranic a kdo z jiných příčin;
- z obav před zatčením spáchalo sebevraždu 16 lidí;
- v důsledku sestřelení či srážky s vojenským letounem nebo následkem havárie zahynulo 5 pilotů létacích zařízení;
- v automobilech havarovaných o pohraniční zátarasy zemřelo 5 lidí;
- minami umístěnými v ženijním zátarasu byly usmrceni 2 lidé;
- na selhání organismu krátce po zatčení zemřel 1 člověk;
- následkem zranění způsobených služebními psy zemřel 1 člověk.
Celkem v letech 1948-1989 při pokusech o překročení hranice na Západ zahynulo nejméně 282 lidí. Činností pohraničníků při služebních zásazích, konaných v jiné souvislosti než při pohraniční strážní službě pak dalších 24 lidí.
Na druhé straně zemřelo v letech 1948-1989 nejméně 584 vojáků pohraniční stráže. Z nich bylo:
- usmrceno „narušiteli státní hranice“ 11 vojáků,
- 185 vojáků spáchalo sebevraždu,
- 243 vojáků zemřelo na následky nejrůznějších úrazů a nehod,
- na následky postřelení zemřelo 39 vojáků,
- v souvislosti s manipulací s ženijními prostředky ostrahy hranice (úrazy elektrickým proudem, výbuchy min, granátů a při manipulaci s trhavinami) zemřelo 47 vojáků.
Zdroj: Policie ČR