V kosmických letech jsou šedesátá léta 20. století rámována dvěma převratnými událostmi. Letem prvního člověka, Jurije Gagarina, do vesmíru a přistáním prvních lidí, Američanů Neila Armstronga a Edwina Aldrina z lodi Apollo XI, na Měsíci v červenci 1969. Usměvavý sovětský kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin obletěl ve vesmírné lodi Vostok-1 jedenkrát Zemi po eliptické dráze 12. dubna 1961, přičemž celý let trval jen 108 minut.
Jurij Gagarin: První člověk ve vesmíru
Jurij Alexejevič Gagarin se narodil 9. března 1934 ve vesnici Klušino ve Smolenské oblasti v rodině kolchozního tesaře. Školní docházku, přerušenou vpádem nacistických vojsk v roce 1941, dokončil vychozením šesti tříd střední školy po skončení druhé světové války. Po krátkém zaměstnání jako slévač v továrně na zemědělské stroje absolvoval průmyslovou školu v Saratovu a nato dva roky studoval Vojenské letecké učiliště v Orenburgu. Ve svých 22 letech vstoupil do armády, kde sloužil až do svého pověstného letu v dubnu 1961 jako vojenský pilot. Komunistou byl od roku 1960, což je trochu překvapující – jiní „sovětští hrdinové“ vstupovali do komunistické strany v mladším věku.
Gagarin málem nedoletěl
Gagarinův vesmírný koráb o váze 4725 kilogramů letěl ve vzdálenosti 181 až 327 kilometrů od Země a sám kosmonaut byl během letu 70 minut v beztížném stavu. Let Gagarina ovšem mohl skončit katastrofou a zabrzdit další lety do vesmíru. Deset minut trvající drama v závěrečné fázi letu, kdy se jeho loď nebezpečně vymkla kontrole a neoddělovala se od brzdné rakety, přinesly až zveřejněné poznámky jednoho z velitelů letu. Ty byly potvrzeny západními experty i samým Gagarinem. O této „příhodě“ se ale nikdy nemluvio.
„Dobrý den, majore Gagarine“
Po návratu na Zemi čekaly Gagarina bouřlivé oslavy a zejména nekonečná sláva.
Jeho první zahraniční cesta po návratu z vesmíru vedla do Československa. Na uvítanou prvního kosmonauta byla složena oslavná píseň (text Pavel Pácl, hudba Jaromír Hnilička, nazpíval Gustav Brom). Autoři se později veřejně doznali, že práce na písni byla jen několik hodin trvající rychlovka.
Pocta astronautovi
„Celý svět slyšel tu zprávu TASSu,
celý svět zanechal hovoru,
celý svět vyskočil od rozhlasu
a zdvihl pohledy nahoru.
Dobrý den, majore Gagarine,
tak jsme se konečně dočkali,
celý svět připil Vám rudým vínem,
lidé vám zezdola mávali.“
Píseň byla donekonečna hrána v rozhlasu a v televizi a doboví pamětníci vzpomínají, jak už byla národu protivná. Sám mladý usměvavý Gagarin byl ale všem velmi sympatický. Zejména chlapci se v něm viděli, takže nejčastěji uváděným budoucím povoláním mezi kluky byl kosmonaut.
Odvrácena strana slávy
Velká sláva ale Gagarinovi neprospívala. Mladý muž s tváří nevinného chlapce údajně podlehl alkoholu a kouzlu krásných žen. Neustálé pompézní oslavy při jeho propagandistických cestách k tomu skýtaly nekončící příležitosti. Na druhou stranu svědci dokládali, že ve službě Gagarin nikdy nepil.
Nejasné příčiny tragédie
Gagarinova kariéra připomínala let zářícího meteoritu až do smutného konce. Major Gagarin se stal poslancem Nejvyššího sovětu SSSR a předsedal různým společnostem. Koncem šedesátých let se údajně připravoval na svůj další let do kosmu.
Zahynul ve svých 34 letech 27. března 1968 při cvičném letu v letadle MiG-15 u vesnice Novosjolovo ve Vladimirské oblasti „poté, co ztratil orientaci v mlze“, jak zněla oficiální zpráva. Příčiny této katastrofy nebyly nikdy uspokojivě vysvětleny.