Psychopat je označení pro člověka s poruchou osobnosti. Psychopatie není nemoc a pod pojmem psychopatická osobnost mohou být zařazeni lidé s různými poruchami. Vždy se ale jedná o poruchy, které jsou tak zvaně antisociální. Chování psychopata se výrazně nebo i extrémně odchyluje od ustáleného vzorce jednání ve společnosti. Mezi pachateli trestných činů se často vyskytují psychopatické osobnosti. Psychopatie se v zásadě nedá léčit, ale její formy mohou být cíleně vedenou odbornou terapií zmírňovány.
Psychopat může být i „věčný stěžovatel“
Psychopatická osobnost nemusí být nutně jen deviant či pachatel brutálních trestných činů (i když to je asi první asociace). Mezi psychopaty mohou být zařazeni i lidé s jinými těžšími poruchami osobnosti: paranoici, schizofrenici, despotové, narcisti, kverulanti, chorobní žárlivci, stalkeři, osoby závislé, lidé s histriónskou poruchou. Podle dalších kritérií dělí odborníci psychopatii na sadistickou, sexuální, citovou a morální.
Psychopatie není nemoc
Psychopatie není nemoc, ale jde o zvláštním způsobem utvářenou osobnost s nerovnoměrně vyvinutými vlastnostmi. Psychopatů běhá mezi námi hodně, jsou nepřizpůsobiví, pohotovější k agresivitě, snáze propadají hráčství, alkoholu a jiným asociálním projevům.
Psychopata může ovlivnit rodinné prostředí
Člověk se rodí vždy s nějakou genetickou výbavou, s vrozenými dispozicemi a indispozicemi a také do nějakého prostředí. To, s čím přicházíme na svět, je určitý plastický základ, ale za určující pro vývoj osobnosti je vždy pokládána rodina, její životní styl, způsob trávení času. Právě v životě rodiny bývá často klíč k tomu, proč se psychopatické sklony začnou výrazně rozvíjet.
Posudek znalce
- Rodinné prostředí a vztahy pro také velmi zajímají psychology, když mají například vypracovat znalecký posudek na pachatele trestného činu.
- Soudní znalci v oboru psychologie rovněž posuzují, zda v případě pachatelů trestných činů je nebo není možná resocializace.
- Psychopatie nesouvisí s intelektem psychopata. Psychopatická osobnost může být i člověk s nadprůměrně vysokým inteligenčním quocientem (IQ).
Léčba? Spíše léčebná terapie
V některých případech, kdy není narušena míra rozpoznávání vlastního psychopatického jednání (žárlivost, poruchy příjmu potravy, kverulantství, hráčství) a když je psychotický člověk ochoten podrobit se psychologickému vyšetření, mohou být jeho psychotické projevy zmírňovány správně zvolenou terapií. Po její dobu (někdy i dlouhodobě) je psychopat pod kontrolou psychologa, k němuž pravidelně dochází. Některé formy lze léčit i klinicky ( například hráčství, poruchy příjmu potravy, alkoholismus, toxikománie). Hlavním cílem je mimo jiné posilování vůle a sebekontroly.