Puškvorec obecný patří mezi rostliny obsahující hořčiny a silice. U nás roste čím dál vzácněji, i když na celém území od nížin až po podhorské oblasti. Nejčastěji se objevuje na bahnitých březích stojatých nebo mírně tekoucích vod, tedy na březích řek, okrajích rybníků, tůní. Puškvorec obecný je částečně chráněný, v některých lokalitách patří puškvorec obecný k chráněným druhům. U nás rostoucí puškvorec obsahuje v oddenku silice, hořčiny, třísloviny, slizy, cukry, minerální látky.
Puškvorec má rád vodní plochy
Puškvorec obecný (Acorus calamus L.) je vytrvalá, statná bažinatá rostlina. Má dužnatý článkovaný žlutozelený oddenek, který bývá přes 50 centimetrů dlouhý. Na lomu bílý, houbovitý a silně aromatický. Vyrůstají z něj drobné kořeny i přímé, dlouhé mečovité listy se žlábkovitou dole ztluštělou pochvou. Spolu s listy vyrážejí z oddenku silné, bezlisté stvoly, které nesou přisedlou květní palici nenápadných žlutozelených květů. Kvete v červnu až červenci, ale v našich podmínkách nepřináší plody. Množí se pouze vegetativně, pomocí oddenku. Na našem území roste puškvorec na bahnitých březích vod. Často vytváří souvislé porosty. Puškvorec je částečně chráněný, v některých lokalitách patří puškvorec obecný k chráněným druhům.
Léčivé účinky puškvorce
- Puškvorcový oddenek se jako aromatická hořčina používá při žaludečních potížích, nechutenství a nadýmání.
- Podle účinků uváděných v bylinkářských herbářích zvyšuje puškvorec obecný tvorbu žaludečních šťáv a uvolňuje křečové bolesti při vředové nemoci žaludku a dvanáctníku, při průjmech.
- Podávání puškvorcových přípravků se osvědčilo pro zvýšení fyzické kondice po vyčerpávajících nemocech, v rekonvalescenci a podobně.
- Výluhy a přípravky z oddenku, pokud se používají jako prostředek proti nadýmání, pijeme vždy po jídle.
- Při nemocech žaludku a zažívacího traktu se naopak aplikují vždy před jídlem.
Nálevy a zevní použití
Výluh připravíme: Polovinu kávové lžičky drceného oddenku puškvorce na šálek vroucí vody a drogu macerujeme v přikryté nádobě. Výluh pijeme krátkodobě třikrát denně. Čerstvý oddenek puškvorce nikdy nepoužíváme, protože vyvolává zvracení. Puškvorec je vhodný také k posilujícím koupelím. V tomto případě sto padesát gramů oddenku povaříme ve dvou litrech vody a odvar přilijeme do koupele. Připravený odvar poslouží i jako ústní dezodorant.
Víte, že…
… oddenek puškvorce využívá i průmysl potravinářský a likérnický? Likérům dodává vůni a nahořklou chuť. Největší množství puškvorce se spotřebuje na přípravu žaludečních likérů (například becherovky).
… puškvorec je tradičním kořením sladkých pokrmů a kompotů indické a islámské kuchyně?
… v některých zemích, hlavně v Anglii, bývá puškvorec kandován?
… ze zcela mladých listových výhonků puškvorce se připravuje salát povzbuzující chuť k jídlu?
Co se o puškvorci říká
Za zmínku stojí zajímavá historie zavlečení puškvorce z Asie do Evropy. Dosud se všeobecně traduje, že se poprvé dostal z Turecka do Prahy jako dar tamního rakouského vyslance. Odtud se pak prostřednictvím mnichů a výměnou mezi botanickými zahradami rozšířil a posléze zplaněl. Méně je však známo, že již dávno předtím vytvářel rozsáhlé porosty na březích sladkých vod v Pobaltí i jinde v Evropě. Je zcela nepochybné, že byl do těchto míst zavlečen Tatary. Tataři považovali puškvorec za rostlinu, která čistí vodu. Věřili, že v místech, kde roste, je možno pít vodu a napájet koně bez jakéhokoliv zdravotního rizika. V sedlových brašnách proto vozili kromě sušeného masa i kousky čerstvého kořene puškvorce. Během zastávek házeli tyto kousky oddenku do vody a jestliže se zakořenily, považovali vodu za nezávadnou. Ještě teď v místech, kam Tataři pronikli, se nazývá „tatarské býlí“ nebo tatarak.
Foto:sxc.hu