Švestky a slívy prořezáváme každý rok, ale jen během vegetace. Především odstraňujeme vidličnatá větvení, k nimž mají sklon. Větší úpravy jsou problematické, protože velké rány se špatně hojí, zbylá větev nad ranou slábne a někdy i zahyne, pod ranou často odumírá pruh kůry. Proto je nutná každoroční úprava s odstraňováním ještě slabých větví.
Letní řez švestek
„U peckovin, jako jsou švestky, je potřeba se vyvarovat jakéhokoliv zásahu do dřeva v jarních měsících a řezat pouze letním řezem, neboť je zde nebezpečí klejotoků,” uvádí se v sadařské literatuře.
U švestek a slivoní letním řezem odstraníme nepříjemné konkurenční výhony, které vyrůstají těsně před hlavním výhonem. Podpoříme tím lepší vývoj obrostu na spodních částech dvouletého a tříletého dřeva.
U švestek a sliv odstraňujeme v létě také letorosty, které rostou kolmo do koruny. Výhody letního řezu a průklestu bobulovin, peckovin a ořešáků nejsou ještě plně doceněny. Letní řez si ale můžeme dovolit jen u rostlin zdravých, dobře zásobených živinami a vláhou, aby včas dokázaly nahradit odstraněnou listovou plochu.
Odborníci radí
- Výhonky obecně zkracujeme mírně.
- Slabší výhonky v dolní části koruny a všechny výhonky rostoucí mírně šikmo až vodorovně nezkracujeme.
- Při zmlazování musíme počítat se vznikem vlků. Ty nebudeme hned všechny odstraňovat, protože některé z nich můžeme využít na doplnění prázdných míst v koruně.
- U peckovin využijeme k zmlazovacímu řezu rok bez nasazené úrody a provedeme jej koncem května a začátkem června, tedy jako letní řez.
- Po hlubokém zmlazení potřebuje strom zlepšenou výživu i ochranu.
- Zmlazené stromy lépe odolávají mrazu.
- Ve srovnávacích pokusech se ukázalo, že je možné příliš vysoké koruny snížit, aniž se tím poškodí úrodnost stromu.
- Dnes se proto používá snížení přerostlých korun nejen u jádrovin, ale i peckovin.
- Snížení koruny umožní pohodlnější práci při ošetřování i sklizni, ale podstatně sníží i spotřebu postřiků (o 25 až 35 %).
Švestka a její rodina
Slivoně tvoří širokou skupinu od švestky domácí, přes modrou ryngli, slivoň, mirabelku, špendlík, blumu a renglodu. Původ bychom mohli hledat na Kavkazu. K nám se slivoně rozšířily již v 1. století a zcela zde zdomácněly. Písemné zmínky o sadech jsou ze 14. století.
V roce 1907 napsal nestor moravského ovocnářství František Suchý publikaci „Moravské ovoce“ a jeho mnohá doporučení o pěstování jsou aktuální dodnes, zvláště pokud jde o nutnost hnojení, řezu, a ochrany a péči ve školkařské výrobě. V minulosti se stromy švestek hnojily skromně, ale urodilo se jich dostatek. František Suchý uvádí, že:
- počátkem 20. století byl počet stromů švestek na našem území větší než počet všech stromů ostatních dohromady
- a že podle úrovně pěstování švestek se současně posuzovala i kulturnost určitých evropských národů.
Domácí švestka, různé její odrůdy a klony, patří v současné době mezi nejvíce ohrožené, zvláště pro vysokou citlivost k šarce. Ta se projevuje u švestek na listech světlými kresbami a na plodech typickými propadlinami. Dužina má červenohnědé zabarvení a vesměs nižší obsah cukrů i kyselin a plody předčasně opadávají. Vlivem této choroby je většina stromů silně napadena a to buď zjevně, nebo ve skryté formě. Z těchto důvodů se drobní pěstitelé zaměřují na pěstování odrůd slivoní, které jsou vůči této chorobě tolerantní.
Ilustrační foto: pixabay.com