Sice ne životu nebezpečná, ale každopádně nepříjemná je infekce roupem dětským, který navzdory svému druhovému označení trápí nejen děti, ale občas i dospělé. Paraziti se šíří nejen v důsledku nedodržování osobní hygieny, ale rovněž vzduchem. Dospělým lidem může roup způsobit vážné zdravotní komplikace. Proto nelze jejich výskyt omezovat jen na okruh tvořený dětmi. Jediným hostitelem tohoto parazita je člověk.

Charakteristika parazita

Roup dětský je asi deset milimetrů dlouhý červ. Protože má oba konce těla zašpičetělé, na pohled se jeví jen jako tenká bílá nitka bez znatelné hlavičky.

  1. K nákaze dojde v případě, když se mikroskopická vajíčka roupa dostanou do zažívacího traktu například při jídle po nedostatečné hygieně rukou.
  2. Dospělí roupi se usídlí v tenkém střevě.
  3. Po oplození samiček nastává období jejich rozmnožování.
  4. Samičky se přemisťují do tlustého střeva a vylézají z konečníku, aby v jeho bezprostředním okolí nakladly svá vajíčka, což svědí a postiženého nutí (i mimovolně) k poškrábání.
  5. Vajíčka, která přilnou k prstům, se dostávají za nehty a jsou zanesena do úst, kde dochází k znovuinfikování organismu.
  6. Tím se nákaza stále udržuje v těle hostitele.
  7. Odtud se potom vajíčka dostávají na osobní a ložní prádlo.

Roupy nemívají jen děti

Začervení organismu roupem se nazývá enterobióza, protože latický název pro roupa je Enterobius vermicularis. Roup žije v tenkém nebo i v tlustém střevě. I když člověk nemá žádné obranné látky proti střevním parazitům, dětský organismus se s roupem při vhodné léčbě vypořádá poměrně rychle a bez vedlejších účinků. U dospělých lidí roupi představují i riziko vážnějších komplikací.

Komplikace způsobené roupy u dospělých lidí

Je poměrně obtížné roupy u dospělých lidí objevit. Při spoučasné konstrukc i toaletních mís na WC padají exkrementy do vody, a tak nemá člověk příliš šancí červy ve stolici zahlédnout (totéž platí u dětí, které už nechodí na nočník, ale používají toaletní mísu).

Dospělého k lékaři přivedou obvykle potíže, které začervení roupem dětským způsobuje:

  • nadýmání,
  • bolesti břicha,
  • průjmy,
  • ekzémy,
  • nevolnosti,
  • jiné potíže.

Dospělým (dospívajícím) ženám hrozí nebezpečí, že případní roupi proniknou při stěhování jejich organismem do rodidel. Protože na povrchu těla roupů ulpívají střevní bakterie, dostanou se do rodidel, kde proti nim neexistuje přirozená ochrana. Mohou vznikat záněty močových cest nebo záněty pochvy, které nepřímo způsobili roupi. Při průniku nákazy do močových cest může dojít k zánětu močového měchýře, výjimečně až zánětu ledvin.

Léčba enterobiózy

Při léčbě enterobiózy lékař předepíše účinný lék (je volně prodejný). Jeho léčebný efekt bývá 90 až 100 procent. Doporučuje se však přeléčit všechny členy rodiny nebo dětského kolektivu (v případě pracovníka dětského zařízení). Je-li kontrolní vyšetření pozitivní, je nutné léčbu opakovat po šesti až osmi týdnech.

Hlavním preventivním opatřením je důkladná hygiena rukou, omývání anální krajiny a časté střídání ložního i osobního prádla.

Sice ne životu nebezpečná, ale každopádně nepříjemná je infekce roupem dětským, který navzdory svému druhovému označení trápí nejen děti, ale občas i dospělé. Paraziti se šíří nejen v důsledku nedodržování osobní hygieny, ale rovněž vzduchem. Dospělým může roup způsobit vážné zdravotní komplikace. Proto nelze jejich výskyt omezovat jen na okruh tvořený dětmi.

Charakteristika parazita

Roup dětský je asi deset milimetrů dlouhý červ. Protože má oba konce těla zašpičetělé, na pohled se jeví jen jako tenká bílá nitka bez znatelné hlavičky. Jediným hostitelem tohoto parazita je člověk. K nákaze dojde v případě, když se mikroskopická vajíčka dostanou do zažívacího traktu například při jídle po nedostatečné hygieně rukou. Dospělí roupi se usídlí v tenkém střevě. Po oplození samiček nastává období jejich rozmnožování. Samičky se přemisťují do tlustého střeva a vylézají z konečníku, aby v jeho bezprostředním okolí nakladly svá vajíčka, což svědí a postiženého nutí (i mimovolně) k poškrábání. Vajíčka, která přilnou k prstům, se dostávají za nehty a jsou zanesena do úst, kde dochází k znovuinfikování organismu. Tím se nákaza stále udržuje v těle hostitele. Odtud se potom vajíčka dostávají na osobní a ložní prádlo.

Roupy nemívají jen děti

Začervení organismu roupem se nazývá enterobióza, protože latický název pro roupa je Enterobius vermicularis. Roup žije v tenkém nebo i v tlustém střevě. I když člověk nemá žádné obranné látky proti střevním parazitům, dětský organismus se s roupem při vhodné léčbě vypořádá poměrně rychle a bez vedlejších účinků. Pro dospělého znamená riziko vážnějších komplikací.

Komplikace způsobené roupy u dospělých lidí

Je poměrně obtížné roupy u dospělých objevit. Při spoučasné konstrukc i toaletních mís na WC padají exkrementy do vody, a tak nemá člověk příliš šancí červy ve stolici zahlédnput (totéž platí u dětí, které už nechodí na nočník, ale používají toaletní mísu). Dospělého k lékaři přivedou obvykle potíže, které začervení roupem dětským způsobuje: nadýmání, bolesti břicha, průjmy, nevolnosti… Dospělým (dospívajícím) ženám hrozí nebezpečí, že případní roupi proniknou při stěhování jejich organismem do rodidel. Protože na povrchu těla roupů ulpívají střevní bakterie, dostanou se do rodidel, kde proti nim neexistuje přirozená ochrana. Mohou vznikat záněty močových cest nebo záněty pochvy, které nepřímo způsobili roupi. Při průniku nákazy do močových cest může dojít k zánětu močového měchýře, výjimečně až zánětu ledvin. Nejsou výjmečné případy, kdy roupi u dospělých způsobili zánět slepého střeva.

Léčba enterobiózy

Při léčbě enterobiózy lékař předepíše účinný lék (je volně prodejný). Jeho léčebný efekt bývá 90 až 100 procent. Doporučuje se však přeléčit všechny členy rodiny nebo dětského kolektivu (v případě pracovníka dětského zařízení). Je-li kontrolní vyšetření pozitivní, je nutné léčbu opakovat po šesti až osmi týdnech. Hlavním preventivním opatřením je důkladná hygiena rukou, omývání anální krajiny a časté střídání ložního i osobního prádla.