Rozchodem svému partnerovi nevyhrožujeme, není to rákoska, kterou významně ukazujeme zlobivému dítěti. Jestliže se náš vztah nevyvíjí, stagnuje nebo se bortí, v klidu s partnerem zvažme eventualitu rozchodu. Když se nepodařilo vztah oživit, když máme pocit, že rozchod s partnerem je nevyhnutelný, udělejte to okamžitě a a na nic nečekejte. Odkládané rozchody, a nebo rozchody nikdy neuskutečněné, mohou lidem zkomplikovat třeba klidně i zbytek života.
Mluvit o problémech
Lidské vztahy nikdy nejsou jednoduché a nejdou vždycky trefit napoprvé. Všechno začíná diskusí, bez toho, že by on či ona byli ochotni dát tomu druhému za pravdu. Po čase se partneři jeden druhému odcizí, vzájemná přitažlivost klesne na bod mrazu a konec je neodvratný. Jediným způsobem, jak se domluvit, je upřímný rozhovor, ochota vzájemně se vyslechnout a nic si nevyčítat.
Stále více a více partnerských vztahů se rozpadá pro neshodu povah. Optimismus nás stále nutí všímat si více kladných stránek povahy partnera a dlouho ignorovat ty nepříjemné, idealismus v nás pak vede k nešťastné víře o změně toho druhého.
Chybí nám schopnost soužití?
Větší počet rozvodů proti dobám našich babiček není způsoben tím, že by měli naši předkové v průměru lepší manželství. Stále více klesá tolerance k chybám druhého, a usnadňuje se rozchod partnerů, stále více jsou partneři nezávislí jeden na druhém. Z hlediska psychiatrů či sexuologů však je rozchod pouhým vrcholem poruchy párového a sexuálního soužití. Příznaky narušení se objevují již dlouho před tím. A rozchod partnerů není řešení nebo léčba narušeného vztahu, je to obvykle jeho konec.
Rozchod partnerů je vrcholem nesouladu
Nesoulad povah, pokud opravdu existuje a partneři se na něj jenom nevymlouvají, je opravdu závažnou a neovlivnitelnou příčinou rozchodu. Povaha je nám dána při narození, trochu se pozmění výchovou v raném dětství, ale pak již se nikdy nemění. Nedá-li se však povahový nesoulad léčit, dá se mu velmi dobře předcházet. Není k tomu ani potřebná psychologická průprava, stačí žít spolu v jednom bytě několik měsíců či lépe let, sejmout si růžové brýle, a uvědomit si, že nikdy a nikoho nepředěláme a nepřevychováme, a že i drobné chybičky se budou časem a věkem zvětšovat.
Lepší dřív než později
Podle odborníků na partnerské vztahy často platí, že velké problémy ještě ve volném vztahu za svobodna signalizují mnohem větší problémy v době, kdy již dvojice nemá zodpovědnost jen za sebe, ale i za své děti. A to se již vše řeší mnohem hůře. Pokud zvláštnosti partnera netolerujeme, nebereme chyby druhého za vlastní a všímáme si jich, vadí nám, pokud naše vlastní povaha je málo souměřitelná s povahou toho druhého, bude zcela nesouměřitelná v budoucnosti.
Rozchod je někdy záchrana
Nad volbou partnera bychom se měli zamyslet dříve, než přijde odpovědnost vůči dětem a svázanost ekonomických zájmů. Pokud ovšem byl již tento práh překročen, jsou nejdůležitějšími pomůckami pro snesitelné soužití včetně sexuálního života tolerance a vstřícnost. Vždyť váš partner je potřebuje též. Odkládané rozchody, a nebo rozchody nikdy neuskutečněné, mohou lidem zkomplikovat třeba klidně i zbytek života.