Šalvěj lékařská je polokeř s větvenou, naspodu zdřevnatělou lodyhou. Dorůstá až do metrové výšky. Nejlépe se jí daří na výslunných a chráněných stanovištích na vápenitých půdách, hlinitých až písčitých, bohatých živinami. Je možné ji vysadit i na svazích, aniž by musela zabírat místo na záhonech. Sklízí se nať k sušení a využívá se jejích protizánětlivých účinků. Doporučuje se ji používat při prvních příznacích chřipky nebo při bolesti v krku jako kloktadla. Šalvěj se rovněž používá jako čaj zamezující nadměrnému pocení. Zanedbatelný není význam šalvěje jako medonosné rostliny.
Šalvěji svědčí suché stanoviště
Šalvěj je víceletý až metr vysoký polokeř z čeledi hluchavkovitých. Spodní část lodyhy postupně dřevnatí. Letorosty jsou šedozeleně plstnaté, s krátkými postranními výhonky. Listy jsou podlouhlé, kopinaté, jemně vroubkované, s výraznou žilnatinou, jsou plstnaté a mají silnou aromatickou vůni. Modrofialové květy jsou uspořádány ve vrcholových lichospeřenech. Rostliny kvetou v období červen – červenec a jejich plodem je černá tvrdka.
Šalvěj: Pěstování
Šalvěji nejlépe vyhovují slunná stanoviště na lehčích vápenatých půdách, dobře snáší sucho. Krajovou odrůdu lze pěstovat v kořeninových zahrádkách, ale i velkopěstitelsky.
- Semena se vysévají v únoru a březnu (nebo v říjnu a listopadu) do pařeniště tři až čtyři centimetry hluboko. Klíčí při 20 až 25 stupních za tři až čtyři týdny. Rostlinky se jednou či dvakrát přepichují. Sazenice se vysazují v květnu 30 cm od sebe. V srpnu ji můžeme zcela sestřihnout, usušit, a ještě obrazí.
- Kulturu lze založit rovněž přímým výsevem v dubnu nebo na podzim v září do dobře připravené půdy do řádků vzdálených 60 cm. Po vyřádkování rostliny vyjednotíme.
- Další způsob je vegetativním dělením trsů starších dvoletých rostlin. V tom případě je doporučováno matečnici po první sklizni přihrnout zeminou, aby se mohly vytvořit na spodních větvích kořínky. Oddělky se vysazují na podzim.
Sběr lístků šalvěje
Z vytrvalého dřevnatého základu vyrůstají každým rokem nové bylinné výhonky. Užívanou částí rostliny jsou listy a nať. Před kvetením porostu (květen-červen) sbíráme listy nebo celé nedřevnaté části rostliny. U starších porostů můžeme sklízet ještě znovu v září.
Sušíme do maximální teploty 35 stupňů Celsia. Kvalitní droga má původní barvu, charakteristickou vůni a svíravě nahořklou chuť. Dřevnaté části rostlin drogu znehodnocují.
Šalvěj jako lék
Čaj – nálev působí proti pocení, má antiseptické a protizánětlivé účinky. Podporuje trávení a funkci žlučníku i jater. Nedoporučuje se dlouhodobá konzumace vyšších dávek. Zevně se šalvěj používá k hygieně ústní dutiny při zánětech (například dásní), angině, krvácení dásní, zápachu z úst – jako kloktadlo. Lze aplikovat jako obklad na zánětlivá místa.
- Čajový odvar připravíme ze 4 lžiček drogy vylouhovaných v půl litru vroucí vody. Vinný nálev získáme spařením 20 gramů drogy čtvrtlitrem vína.
Šalvěj v kuchyni
Jako koření se užívá na Balkáně, v italské a francouzské kuchyni pro masité pokrmy, lze ochutit karbanátky, paštiky, měkké sýry, vařené těstoviny. Výborná je v pokrmech s rajskými jablky. Dáváme málo, má výraznou chuť.
- Zanedbatelný není význam šalvěje jako medonosné rostliny.
Šalvěj v historii
Šalvěj lékařská – Salvia officinalist L. – byla již v dávných dobách počítána mezi nejdůležitější léčivé byliny pro její všestranné působení na lidské zdraví. Podle staré legendy jí byla přisuzována schopnost učinit člověka nesmrtelným. Pro tradovaný vliv na dlouhověkost byla vysoce hodnocena již v nejstarších civilizacích Číny a Předního východu. Nizozemští obchodníci proto ještě v 17. století vyměňovali s Číňany jednu bednu listů šalvěje za tři bedny kvalitního čaje.
Z východních zemí se pěstování a užívání šalvěje přeneslo i starého Řecka a Říma a celého antického Středomoří. Proto je v mnoha jazycích pojmenována podle latinského názvu Salvia, vycházejícího ze slovesa salvere (být zdráv) a římského pozdravu Salve!
Foto: freeimages.com