Surrealismus

Surrealismus je umělecký směr, který byl manifestován v první polovině 20. století, a v umělecké tvorbě má stále své místo. Surrealismus se odráží v malířství, literární tvorbě, ale rovněž třeba ve filmu či na divadle. Surrealismus prolíná také do filozofie a životního směru. Tvorba nejznámějších surrealistů ovlivnila vývaj mnoha umělců, a to i takových, kteří se posléze věnovali jiným směrům. Právě tak může dílo v duchu surrealismu vytvořit umělec, jehož dílo jinak nemá se surrealismem nic společného.

Počátky surrealismu

Kořeny surrealismu sahají k tradici tak zvaných prokletých básníků, jejichž neznámějšími představiteli byli například Baudelair, Rimbaud či Jarry.

• Dalším důležitým vlivem bylo umělecké ovzduší na přelomu 19. a 20. století. V té době se centrem moderního umění stala Paříž, v níž se (umělecky) rodila nová generace – tak zvaná umělecká avatgarda. Netvořili ji jen Francouzi, do Paříže se sjížděli začínající umělci z celého světa (včetně mnoha našich).
• V umění nabitém ovzduší se rodily nové umělecké směry, které „akademická“ veřejnost zpočátku brala ne jako bláznivé, ale přímo jako skandální.
• Zlom nastal vypuknutím první světové války. Její zvěrstva a útrapy, a na druhé straně profitování z válečného stavu relativně „bezúhonnými“ podnikateli, způsobily naprosté zhroucení dosavadních žebříčků hodnot konvenční „měšťanské“ společnosti.
• Už v roce 1916 vznikl umělecký směr dada, jehož základní ideou je vzpoura kritického ducha proti válečnému šílenství. Dadaisté útočili na tradiční pilíře společnosti: církev, stát, vlast, oficiální umění. Protože dadaismu neměl jiný plán, než negaci, velmi brzy se tematicky vyčerpal.

Téma surrealistů: Odvrácená strana lidské psychiky

Po první světové válce nastal obrovský rozvoj vědy, psychologie a nových směrů filozofie. Převratné práce Einsteina, Heisenberga, Freuda a dalších se začaly odrážet i v umění – v jeho chápání i tvorbě. Proto se připomíná, že zrodu surrealismu napomáhaly:

1. nové umělecké techniky,
2. Freudova psychoanalýza
3. a Hegelova dialektika.

Říše lidského nevědomí, vědecké zdůvodnění šílenství a stavů halucinací o nichž se najednou otevřeně hovořilo na vědecké i nevědecké půdě, se nabízely k uměleckému ztvárnění.

• Zmapovaní odvrácené strany lidské psychiky se stalo typickou metodou práce surrealistů – a zůstává dosud.

André Breton v 1. manifestu z roku 1924 definoval surrealismus: „Surrealismus – čistý psychický automatismus, jímž hodláme vyjadřovat slovem, písmem anebo jakýmkoli jiným způsobem skutečný pohyb myšlenky. Diktát myšlení bez jakékoli rozumové kontroly a mimo všechny estetické či morální zřetele.“

Dějiny surrealismu v knižní podobě

Historii surrealismu a všech okolnosti, které jeho vzniku předcházely a provázely jej, a rovněž výbory textů surrealistických tvůrců do druhé světové války, se zabýval francouzský historik Maurice Nadeau.
První vydání jeho Dějin surrealismu vyšlo v Paříži v roce 1945. O tři roky později autor vydal výbor nejdůležitějších surrealistických textů z let 1924-1939, nazvaný Dokumenty jako faktografický doplněk předchozí publikace.

Jeho dílo vyšlo i v češtině (překlad psycholog Zbyněk Havlíček). Je doplněno Nadeauovými doslovy k pozdějším vydáním a studií Marcela Jeana Poznámky k surrealistickému malířství. Důležitou součástí je také stručná biografie, kde jsou uvedena hlavní díla surrealistů a seznam revuí, ve kterých se hnutí prezentovalo.