Známe to ze Štorchových Lovců mamutů a stalo se to asi 25 tisíc let před naším letopočtem: Žalem zdrcený pravěký lovec Njan po ztrátě ženy vymodeluje její podobu z hlíny s příměsí drceného vápence. Hodí ji do ohně k vypálení a pak… Keramická soška ženy nazvaná Věstonická venuše byla objevena v roce 1925 uprostřed velkého popeliště na pravěkém sídlišti v horní části tábořiště lovců mamutů v Dolních Věstonicích na jižní Moravě. O rok dřív tam zahájil své výzkumy profesor Karel Absolon, jehož jméno je stálým pojmem.
Objevení Věstonické venuše
Věstonická venuše (venuše je obvyklé označení pro zpodobnění ženy, proto se píše s malým „v“), je dosud nejstarší a nejdokonalejší lidská soška ze starší doby kamenné, jejíž stáří se odhaduje na šestadvacet tisíc let. Stáří venuše, vytvořené z jemné spraše promísené vodou, bylo odhadnuto na základě určení stáří předmětů ležících v nejbližším okolí sošky při jejím nálezu v Dolních Věstonicích. Věstonickou venuši našli v roce 1925 při výzkumech profesora Karla Absolona v Dolních Věstonicích dělník Josef Seidl a laborant Emanuel Dania. Rozlomená plastika ležela v mohutném ohništi v horní části klasické stanice lovců mamutů.
Stálá výzva pro badatele
Podle některých odborníků má být dosud nejstarší a nejdokonalejší lidskou soškou z paleolitu, starší doby kamenné, po výtvarné stránce pak jednou z nejvyspělejších pravěkých figurálních plastik vůbec. Každá generace odborníků chce tento skvost podrobit vlastnímu bádání. Z badatelských důvodů nebyla Věstonická venuše slepena.
Věstonická venuše – pravěký sexuální symbol
Věstonická venuše, jako desítky podobných sošek nalézaných po celém světě, ztvárňuje ženské tělo. Přitažlivost ženských ňader a klína je pro všechny generace mužů nejen odrazem sexuální zvědavosti, ale hlavně důkazem síly života, motivace k plození a hodnot mateřství.
Dnešnímu vkusu asi tato pravěká kráska nevyhovuje. Soška 11,5 centimetru vysoká a 4,3 centimetry široký (v nejširším místě – bocích) znázorňuje tělo ženy značně poznamenané mateřstvím. Zároveň dokládá, že zásoby tělního tuku byly v době mladého paleolitu podmínkou k přežívání. Obličej ženy je jen naznačen čárkami očí. Tvůrce si dal ale záležet na vypracování mohutných povislých prsů, tučných boků s kožními řasami a se znázorněním pupku nad klínem. Silná stehna se svažují do torza poměrně štíhlých nohou. Je zajímavé, že na rozdíl od silné břišní partie má žena vyznačeny výrazné klíční kosti.
Věstonické venuši dal jméno Karel Absolon
Karel Absolon, český paleoantropolog a odborník, který se zabývá studiem člověka v době pravěku, a rovněž badatel krasových oblastí, se narodil 16. června 1877 v Boskovicích. Od roku 1927 byl profesorem zeměpisu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Zabýval se studiem krasových oblastí, zejména Moravského krasu, ale zkoumal tyto útvary i na Balkáně. Při svých speleologických výzkumech prováděl i zoologický sběr. Byl skvělým entomologem. Jeho hlavní význam však spočívá v paleoantropologii, ve které se jeho jméno stalo světově proslulé. Nesmírně bohatá moravská naleziště jej podnítila k rozsáhlým bádáním. Moderním způsobem provedl tým jím vedený odkryvy, které přispěly k nalezení asi 40 000 předmětů z období pravěku a stovek kosterních zbytků mamutů. Se jménem profesora Absolona je spojeno objevení Věstonic. Práce související s vykopávkami v této lokalitě mnohdy financoval sám badatel. Mezi nespočetnými věstonickými nálezy zaujímá čestné místo známá soška Věstonické venuše – jedno z prvních plastických zpodobení ženy- matky. Profesor Karel Absolon, jehož jméno je neodmyslitelně spojeno s Moravou, zemřel v Brně 6. 10. 1960.