“Je mi to takové žinantní,” říká člověk, který je vybídnut k nějaké činnost, jejíž provedení mu je trapné, cítil by se při ní nepatřičně. Pocit žinantnosti může pramenit z jeho ostýchavosti, výchovy, vlastního přesvědčení nebo společenského tabu. Žinantním je označován člověk zjemnělých mravů. Jakkoliv zní výraz žinantní česky, jeho původ je třeba hledat ve francouzštině.
Žinantní: Význam a použití slova
Žinantní, někdy také ženantní, se do našeho slovníku dostalo z francouzštiny se slova gênant (trapný), a ze slovesa gêner (vadit, obtěžovat). Žinantní má v češtině postavení měkkého přídavného jména, skloňuje se podle vzoru jarní.
Při řeči se používá slovních obratů:
- je mi to žinantní,
- cítím se žinantně,
- žinantní situace.
Žinantní se také používá pro označení člověka jemných mravů. Dále v situaci, kdy nechceme něco vykonat proto, že:
- máme vlastní vnitřní zábrany,
- a nebo cítíme, že se jedná o situaci pro nás trapnou.
Žinantní pocit ale může pramenit jen ze soukromých emocí, obecně ta odmítaná činnost za trapnou či nevhodnou nemusí být považována. To, co je někomu žinantní, může být většinovou společností bráno jako konání naprosto normální.
Pocity žinantnosti, které zabrání nějakému výkonu, mohou být někdy v neprospěch žinantního člověka (připraví se o nějakou výhodu), ale mohou vyústit i v neprospěch někoho jiného, dokonce i ohrozit jeho zdraví.
Odmítnutí pomoci z žinantních důvodů
- Vzpomeňme třeba na český film Díky za každé nové ráno.
Scéna: Dospělá dcera se doma svíjí v porodních bolestech a prosí otce o pomoc. A on ji – nešťastně – vysvětluje, že jí při porodu nemůže pomoci, protože mu to je žinantní. - Podobné chvilky zažívají i dospělí synové, mají-li třeba poskytnout pomoc matce s intimní hygienou. Je časté, že se pak o nemocnou matku starají snachy, protože mužům je to žinantní. Nejedná se přitom o projev synovské nelásky nebo neochoty. Jen jim to je žinantní.
Ztráta vlastní výhody z důvodu žinantnosti
- Příklad naprosto běžný: “Vezměte si ještě chlebíček, dort, kousek masa,” vybízí hostitelka hosta. Ten se zdvořilým díkem odmítne. “Já na to měl/a takovou chuť, ale bylo mi žinantní vzít si ještě kousek, aby to nevypadalo neomaleně,” doma pak naříká.
- Nebo jiná situace. Šéf v práci nabízí volné vstupenky. Žinantní člověk se o ně nepřihlásí. Má obavy, že by to bylo společensky nevhodné, trapné.
- Takový člověk by ani nešel šéfa požádat, aby jej dosadil na uvolněné lepší místo, třebaže splňuje všechny požadavky. Je mu to žinantní, “vnucovat se”. Domnívá se, že by místo měl šéf nabídnout sám. To se nestane, protože jej předejde někdo méně “choulostivý”. Doma pak žinantní člověk povzdechne, že to místo chtěl, ale bylo mu žinantní otevřeně o ně požádat.
Je to takový žinantní člověk
Žinantní člověk není stydlivý. Jen má obavy dělat něco, za co by mohl být negativně hodnocen nebo by působil nepatřičně, trapně.
- Klidně přijme veřejnou funkci. Bude třeba pořadatelem šibřinek. Ale nechtějme po něm, aby se sám oblékl do veselého převleku. To by mu bylo žinantní.
- Zorganizuje pro ostatní zábavné karaoke. Ale sám nikdy nezazpívá, to mu je žinantní.
- Dokáže sjednat přímluvu, aby bylo nadané dítě někoho jiného přijato do sportovního klubu. Ale žádat přijetí pro své dítě, to by mu bylo žinantní.
- V nemocnici se odšourá na toaletu i za cenu ohrožení vlastního zdravá, protože mu je žinantní požádat o mísu.
- Upadá do rozpaků, je-li na lůžku omýván zdravotnickým personálem, protože mu to je vůči nim žinantní.
Žinantní člověk nikomu neškodí, jenom jej okolí častokrát nechápe.