Český hudební skladatel a pedagog Antonín Dvořák se narodil 8. září 1841. Studoval na varhanické škole v Praze, hrál na violu v Prozatímním divadle pod taktovkou Bedřicha Smetany. Od konce 70. let začaly jeho skladby s úspěchem pronikat do ciziny, později se úspěšně uchytil i jako dirigent.
Životní osudy Antonína Dvořáka
Ve světě nejznámější český hudební skladatel Antonín Dvořák pocházel z rodiny chudého řezníka v Nelahozevsi u Kralup. Narodil se 8. září 1841. Vyučil se po otci řezníkem, ale už od mládí tíhl k hudbě. Antonín Dvořák mohl strávit svůj život jako řezník a hospodský stejně jako jeho otec, nebýt toho, že rodiče poznali jeho hudební talent a dali ho učit hře na housle, varhany a kontrapunktu. Když se mu podařilo prosadit svou touhu po hudbě, bylo mu 16 let. Tehdy přišel na pražskou varhanickou školu. Byl violistou v kapele, která později přešla do orchestru Prozatímního divadla. V něm hrál Antonín Dvořák jedenáct let pod taktovkou Bedřicha Smetany. Ten měl na Dvořáka nemalý vliv, zvláště pak v jeho rozhodnutí psát stejně úspěšné opery. Zároveň Dvořák vyučoval a přivydělával si hrou na varhany v kostele svatého Vojtěcha v Praze.
První Dvořákovy úspěchy
Kompozici se věnoval od svých dvaceti let, ale skladby z té doby většinou sám zničil. První velký úspěch Dvořákovi nepřinesla opera, ale skladba pro sbor a orchestr Hymnus. V roce 1875 sestávalo Dvořákovo dílo ze tří oper, pěti symfonií a řady instrumentálních skladeb. Roku 1875 získal státní skladatelské stipendium a k tomu od Johannesa Brahmse kladné reference pro berlínského nakladatele Simrocka. To vše dohromady přineslo příznivý obrat v jeho těžkých existenčních podmínkách. Folklór se stal v té době hudebníkovi inspirací: vznikly Moravské dvojzpěvy a první řada Slovanských tanců, jimiž se stal okamžitě proslulým. Komponistovi nastala úspěšná životní etapa.
Evropa Dvořáka uznala
- V letech 1890 a 1891 jej jmenovali doktorem honoris causa na cambridgské i na pražské univerzitě,
- roku 1883 jej zahrnuli poctami v Anglii.
- Na začátku devadesátých let se stal profesorem a později ředitelem pražské konzervatoře.
- Vysoce oceňován byl i jako dirigent.
- Některá Dvořákova díla se sborem, včetně oratoria Svatá Ludmila a Requiem, byla napsána pro první uvedení v Anglii, kde se jeho hudba těšila v 80. a 90. letech minulého století velké oblibě.
- Slovanské rapsodie, Slovanské tance a skladby jako například Humoreska č. 7 se staly pravidelnou součástí měšťanských salonů.
Z Nového světa
Akademické tituly se na Dvořáka v té době jen hrnuly a z New Yorku přišla nabídka, aby přijal místo ředitele národní hudební konzervatoře. Dvořák pozvání přijal a během tříletého pobytu v USA napsal své nejlepší skladby, včetně symfonie Z Nového světa. Když se vrátil, byl přijat jako národní hrdina. V posledním období dospěl k osobitě barvitému a lyrickému projevu s inspirací českými pohádkami a bájemi. Triumfem pro něj byl úspěch Rusalky, uvedené tři roky před jeho smrtí.
- Zemřel v Praze 1. května 1904 jako jeden z největších skladatelů své doby.
Odkaz Antonína Dvořáka
Antonín Dvořák vychoval také řadu skladatelů, kteří vynikli ve dvacátém století. Josef Suk, Vítězslav Novák, Rudolf Friml, Rudolf Karel, Oskar Nedbal, Julius Fučík a další měli od něj nesmazatelný životní vklad: osobitost. Stal se chápavým přítelem Leoše Janáčka.
Dvořák dal českému národu – a světovému umění – nesmrtelná díla. Jeho poslední symfonie, violoncellový koncert, oratoria Svatební košile, Svatá Ludmila, Biblické písně, Slovanské tance a množství komorních skladeb jsou součástí pokladnice lidské kultury.