Říká se, že asertivita je umění oponovat, ale neurážet. Vzdělávání dospělých se věnuje v současné době velmi frekventovanému tématu: jak si osvojit a používat umění jasné a rozhodné komunikace založené na analytickém myšlení a zdravé sebeúctě, krátce zvané asertivita. Jak asertivní chování umožní prosadit názor na pracovní poradě? Jak zvládnout své reakce při silně emočních domácích střetech? Jak si poradit nejen s kritikou, ale také s chválou?
Asertivita a asertivní chování
Co je asertivita? Jde o tréninkovou metodu, která do českých podmínek přišla z USA. Z toho důvodu podle některých názorů ne vždy „padne“ našemu sociálnímu klimatu. Jde vlastně o umění „říci ne“. Toto společenské (sociální) umění má původ v ženském hnutí ve Spojených státech 70. let, kdy se ženy výrazně hlásily o svá práva. Odtud se přeneslo i do jiných oblastí. V současné době asertivitu chápeme v širším slova smyslu jako tvořivou komunikaci. To znamená, že jde o tvorbu takových řešení, která jsou výhodná a závazná pro obě jednající strany. Ačkoli v podstatě jde skutečně o to „trvat na svém“, součástí výuky asertivity by měl být i rozbor otázek rovnováhy a kompromisu. A v tom je zřejmě ten kámen úrazu.
- Asertivita se vyučuje v mnoha poradenských a vzdělávacích organizacích, ale ne všude ji vyučující chápou v tak širokém slova smyslu. Spíš se přiklánějí k pojetí „umění říci ne“.
- Druhou komplikací je mentalita českého a amerického národa. V mnohém je rozdílná, a tak vyučující musí důsledně dbát na to, aby trénink odpovídal praxi u nás.
- A třetím bodem je, že vyučující by měl brát v potaz i psychiku svých posluchačů-studentů, protože asertivita v pojetí každého z nich pak bude zřejmě vypadat jinak.
Psychologové radí
V partnerském životě se asertivita může projevit podle následujícího vzorečku.
Něco mi „přeletí přes nos“ a začnu se tvářit dotčeně, uraženě a zlostně, aniž druzí chápou proč. Uraženým bolestínstvím dávám okolí najevo, že: 1. Partner by měl intuitivně chápat, proč jsem nespokojena 2. měl by to změnit tak, abych spokojena byla. Asertivní naopak je slušně, přátelsky, korektně, bez agrese, přiměřeně hlasitě říci, co se mi líbí a opatrně formulovat, s čím nejsem spokojena a jak bych si to představovala.
Partnerský příklad
Když nás partner (slovně) napadne, nesmíme se nechat chytit do tenat kritiky a začít ospravedlňování a poukazování na jeho chyby. Je dobré pochválit ho. Těžko se napadá někdo, kdo nás chválí a dává nám najevo, že nás považuje za dobrého člověka. Stůjme si za svým: „Chci s tebou žít, mám tě ráda a chci, abychom spolu žili tak, aby nám oběma bylo lépe, než je nám teď.“ Je to jediná cesta, jak přerušit začarovaný kruh manželského dohadování.
Rodičovská asertivita
Asertivní rodiče netrvají na tom, aby se dítěti líbilo, co požadují. Dítě se musí naučit, že až dospěje, bude muset dělat i věci, do kterých se mu nechce. Nechce-li uklízet, klidně mu řekneme: „Vím, že tě to otravuje, ale chci, aby sis uklidil pokoj.“ Když dítě nevyhoví, klidně, bez zvyšování hlasu, trpělivě, spíše jako přátelskou prosbu než velitelský rozkaz budeme přání opakovat. Smyslem je požadavek prosadit.