Autonomie je výraz vyjadřující stav, kdy si určité společenstvo – v prostředí jiného celku – určuje vlastní pravidla, řídí se jimi a je na pravidlech obklopujícího celku nezávislé. S pojmem autonomie se nejčastěji setkáváme v oblasti politického rozdělení světa či územních celků, ale také v politice, právu, v organizaci práce. Výraz autonomní se dále používá také v medicíně, sociálních a dalších vědách, ale vždy ve smyslu „samostatný, na okolí nezávislý, řídící se vlastními pravidly.“
Autonomní: Známe z hodin zeměpisu
Asi poprvé se mladý člověk setkává s výrazem autonomie ve školním zeměpisu, kdy se učí o autonomních územích. To jsou takové země, které sice oficiálně patří k nějakému unitárnímu státu, ale neřídí se ve všem jeho systémem. Autonomní oblasti mohou mít například vlastní právní systém, mohou mít volené orgány zákonodárné moci (parlament). Jejich existence není na unitárním státu nijak zásadně závislá.
Autonomní území není totéž co federativní stát, ale mnohé federativní státy vznikly „povýšením“ z předstupně autonomního území.
Autonomní území mohou ležet přímo na území unitárního státu, častěji se rozkládají v geograficky odlišné části. Mnohá autonomní území vnímáme jako samostatné země právě proto, že leží mimo unitární stát. Tak je to třeba v případě:
- Korsiky (autonomní území Francie),
- Sardinie (autonomní oblast Itálie),
- autonomní Madeira nebo Azorské ostrovy patřící Portugalsku,
- finské autonomní Alandské ostrovy.
- Faerské ostrovy a Grónsko jsou autonomními oblastmi Dánska,
- Skotsko, Severní Irsko, Wales a ostrov Man mají statut autonomního území Velké Británie.
Autonomní republiky
Vyšší postavení, ale zase ne úplnou samostatnost, mají tak zvané autonomní republiky. Ty mají vlastní ústavu, státní symboly, prezidenta i parlament, ale nejsou například subjektem mezinárodního práva. Politicky jsou podřízeny státu, na jehož území leží. Vydávají vlastní zákony a mají obvykle svou vlastní řeč, která je řečí úřední.
Autonomní republiky v novodobé historii vznikaly například z bývalých kolonií, než se plně osamostatnily a vyhlásily samostatnost.
Sovětský svaz i Ruská federace
Přímo učebnicovým příkladem byly v nedávné minulosti autonomní republiky na území Svazu sovětských socialistických republik. Protože výuce zeměpisu Sovětského svazu byla věnována zásadní část celkové doby výuky zeměpisu světa (jedno pololetí v základní i na střední škole, během druhého pololetí ostatní zbytek světa), mnozí si ještě vzpomenou na obávané téma při zkoušení: „Vyjmenujte svazové a autonomní republiky SSSR,“ a nebo ještě hůř –“Zakreslete je do slepé mapy.“
Ale ani současní školáci by to neměli lehké, kdyby to náhodou po nich někdo chtěl. Ruská federace má v současné době 22 automních republik: Adygejsko, Altajská republika, Baškortostán, Burjatsko, Čečensko, Čuvašsko, Dagestán, Chakasie, Ingušsko, Kabardsko-Balkarsko, Kalmycko, Karačajevsko-Čerkesko, Karelská republika, Komijská republika, Krymská republika, Marijsko, Mordvinsko, Sacha, Severní Osetie-Alanie, Tatarstán, Tuva, Udmurtsko.
Autonomní: Další možné použití
- Výrazu autonomie se používá také v organizaci práce (zaměstnanci svobodně rozhodují a za svá rozhodnutí plně zodpovídají, plánují si vlastní pracovní rozvrhy, samostatně si volili způsob či místo výkonu práce. Předpokládá se však vysoká míra morálně volních vlastností).
- Další oblastí, kde se lze s výrazem autonomní setkat, je lékařství. Vedle centrální nervové soustavy je v lidské těle autonomní nervový systém, který pracuje nezávisle ne vůli člověka a na centrálním nervovém systému. Autonomní nervový systém inervuje vnitřní orgány, které díky němu mohou fungovat i po kolapsu centrální nervové soustavy.
- Obecně se výrazu autonomní používá pro vyjádření postavení, když je nějaký celek nebo společenství samostatný, na okolí nezávislý, řídící se vlastními pravidly.