Mezi tradiční, velmi oblíbené a vděčné letničky patří cínie, česky ostálka. Vyséváme ji poměrně brzy, a to v únoru až dubnu do pařeniště anebo ještě dříve do truhlíků umístěných ve skleníku. Na záhonky ji pak vysazujeme v období, kdy již nehrozí pozdní mrazíky. Pěstují se v barvě růžové, červené, oranžové, žluté a bílé. Nízké odrůdy se výborně hodí na obruby květinových záhonů, kde bohatě kvetou od léta do prvních mrazíků. Z nejhezčí rostliny si uchováme vyzrálý květ, dobře ho usušíme a vydrolíme z něj semena pro příští rok. Cínie, ostálky, jsou velmi vhodné i k řezu. Ve váze až dva týdny. Cínie potřebují propustnou zahradní půdu, dostatek slunce a zvláště v době vývinu dostatečnou zálivku.
Ostálka sličná: „Na záhonech dlouho krásná ostává“
Latinské jméno Zinnia elegans dostaly cínie po německém lékaři a profesoru botaniky Johannu Gottfriedu Zinnovi. Pocházejí z amerického kontinentu, kde bylo popsáno kolem patnácti druhů. Patří mezi oblíbené záhonové letničky, které mají rády slunce.
Do Evropy byla cínie přivezena koncem 18. století a od té doby se pevně usídlila na zdejších zahradách. O její oblibě v Čechách svědčí i český název, který dostala – ostálka sličná, protože „na záhonech dlouho krásná ostává“. Ale zlidovělý název cínie se vžil mnohem více.
Cínie je i vděčnou květinou k řezu, která si svou nejcennější vlastnost zachovává i ve váze.
Barevná krása květů cínie
Nejzajímavější na cíniích je barevná škála květů: jsou v ní téměř všechny teplé pastelové barvy od bílé přes růžovou, purpurovou, oranžovou až po šarlatově červenou. Různé odrůdy mají navíc různé tvary květního úboru.
Obliba cínií pramení mimo jiné z toho, že jde o květiny kvetoucí několik měsíců až do zámrzu, přičemž jednotlivá květenství odkvétají velmi pomalu.
- Normální odrůdy této jedné z nejkrásnějších a nejvděčnějších letniček dorůstají asi do výšky 60 centimetrů,
- zakrslé bývají poloviční,
- vysoké druhy dosahují výšky až 90 centimetrů.
Květní úbory dorůstají až do šířky 12 centimetrů. Společně s dalšími vysokými rostlinami je můžeme sázet například na záhony, na nichž právě zatahují cibuloviny. Stačí výživná propustná půda, slunce a dostatek vláhy a můžeme vysít nebo vysadit některý z typů či kultivarů této bohatě prošlechtěné letničky.
Cínie: Pěstování
- Cínie pěstujeme ve výživné, ale lehčí půdě, vyžadují slunečnou polohu.
- Zvláště vyšší kultivary vysazujeme do poloh chráněných před větrem.
- Pravidelně zaléváme, občas mírně přihnojíme plným hnojivem.
Sazenice si můžeme předpěstovat ze semen, kterých je na trhu dostatek. Semena si ponechávají klíčivost čtyři roky. Sazeničky vzcházejí asi během sedmi dní. Osivo vyséváme od února do dubna a alespoň jednou přepichujeme. Hotové sazenice si můžeme zakoupit též u zahradníka.
- Cínie vysazujeme koncem května na záhon.
- Sázíme ve vzdálenosti 25 až 40 centimetrů podle vzrůstnosti a větvení kultivaru.
- Jsou-li sazenice poněkud vytažené, můžeme je zaštípnout, aby obrazily.
Cínie zpravidla kvetou od června nebo července až do konce vegetační sezóny. Hodí se do smíšených letničkových záhonů do sousedství rostlin přiměřeně vysokých, do lemů a samostatných skupin.
Řez cínií
Ostálky jsou květiny vhodné do vázy, přičemž vlastní rostlině odřezávání stonků nevadí – spíše ji zmlazuje. Květy ve váze dlouho vydrží, zvláště když je řežeme v odpoledních (v době veder večerních) hodinách. Naopak řezat bychom je neměli za deště, protože v tom případě se na nich někdy po jisté chvíli, kdy jsou již umístěny ve váze, objeví nepěkné skvrny. Aby nám ostálky zkrášlily interiér, je třeba, aby květy měly vyvinutou větší část úboru. V tom případě vydrží čerstvé deset dní, aniž jim ubude na kráse.
Foto: freeimages.hu