"Všichni v kině jedí popcorn, tedy ho budu jíst také."
Mainstream, čili tak zvaný hlavní proud, je označení pro společenské jevy, které jsou akceptovatelné – a akceptované – nejširší vrstvou populace v konkrétní době.
Termínu mainstream se používá v mnoha sférách lidského života: v kultuře bydlení, odívání, v poslechu hudby, vztahu k výtvarným dílům, výběru filmů a televizních pořadů, volbě novin a časopisů, až k názorům na vývoj společnosti a politiky.
Zatímco statistiky používají termínů citově neutrálních (střední vrstva, vzorek a podobně), označení mainstream má lehce dehonestující zabarvení.
Mainstream: „Vkus“ nejširších lidových vrstev
Mainstream je to, co se líbí hlavnímu proudu obyvatel. Mainstream představuje “konzum”, tedy to, co je nejvíc žádané nejširšími lidovými vrstvami, co v danou chvíli uznává “dav” či lidé bez vlastního nízoru.
Mainstreamem jsou označovány konzumní a většinovým “davem” žádané produkty, a to zejména:
- v oblasti životního stylu (bydlení, oblékání, stravování, péče o zdraví)
- a kultury (hudba, literatura, film, televize, média).
Manipulace s veřejným míněním
Vkus davu je snadno ovlivnitelný, a tak s využitím demagogických metod není těžké zpopularizovat pro mainstream požadované:
- produkty,
- styly,
- “umění”,
- trendy,
- politické směry.
„Když se podaří, co dařit má, podaří se také poupata…“
V době totality byl v Československu mainstream ovlivňován rozhlasem, televizí, filmem.
- Příklad:
Zpěváci či hudební skupiny, jejichž tvorba režim podporovala a nebo režimu vyhovovala, byli hráni v rádiu, vystupovali v televizi – a tak většina lidí, hlavní proud, mainstream, nabyla dojmu, že jsou asi dobří. Když byly písně hrány v rádiu stále dokola, lidé si na ně zvykli a chtěli mít i gramofonové desky s nimi. Tím vznikla poptávka a rostla vlastně uměle vytvořená popularita.
Protože ovšem se k této hudbě váží vzpomínky mnohých lidí na dobu jejich mládí, líbí se jim tato hudba i v pozdější věku.
To vysvětluje, proč jsou někteří zpěváci, jejichž kvality byly ve svobodném režimu objektivně zhodnoceny jako úpadkové, podbízivé, laciné, mainstreamem stále považováni za umělce – a vlastně z někdejší mainstreamové slávy žijí dodnes.
Totéž platí o komunistických seriálech, v nichž byla úmyslně znázorňována skutečnost v nepravdivých, líbivých a režimu vyhovujících “barvách” (Žena za pultem, Třicet případů majora Zemana a podobně).
„Všechny vaše sny jsou na dosah“
V současné době převzala úlohu manipulace s davem především reklama. Snadno ovlivnitelný hlavní proud, dav, mainstream, touží být šťastný, krásný, dokonalý a obklopený líbivým okolím, jako jsou herci a kulisy v reklamách.
Ale ani televize neztratila svůj vliv. Dramaturgie televizních stanic dobře sledují, co chce většina – hlavní divácký proud – vidět a slyšet:
- bezduché, ale nablýskané a rozjásané show, kde se objeví nějaká ta maistreamem známá tvář,
- soutěže, u nichž není třeba přemýšlet,
- bezohledné, netaktní a nevkusné realityshow.
a dále pořady, které přináší soudobá móda – ve druhé polovině druhé dekády to jsou například:
- pořady o vaření
- a kriminální seriály.
Seriály, to je ostatně základ sledovanosti televizních stanic, a tak jsou natáčeny velice často tak, aby uspokojily především mainstream, nejširší lidové vrstvy. Jsou využívány stejné metody a prostředky, jako v seriálech socialistických:
- nereálné situace,
- nereálné postavy,
- vykonstruované dialogy,
- tu a tam pronesené nějaké obecné “moudro”,
- trochu sexu,
- opatrná a populistická politická narážka,
- snaha oslovit alespoň něčím každého diváka, aby příště seděl v tutéž hodinu opět u obrazovky (rovná se rostla sledovanost a tím i cena vkládaných reklam, potažmo zisk stanice).
Mainstream obklopuje člověka od dětských let. Pro mnoho lidí je pohodlnější se s hlavním proudem vézt, než jít proti němu.
Proto mainstream. A proto má tento výraz pejorativní zabarvení.