Domů Společnost Druhy papoušků

Druhy papoušků

od jezzina

Chov cizokrajných ptáků je lákadlem pro ty, kteří si chtějí přestěhovat to svých domovů trochu barevné exotiky. Žádá však od chovatele, aby svým opeřeným přátelům vytvořil prostředí, na které jsou zvyklí, v němž se zabydlí a mohou vyvést mladé.

Chováme jen ptáky zdravé, nepelichající, nepříbuzné a dostatečně vyspělé, protože je skoro pravidlem, že potomci kvalitních rodičů sami potom dobře odchovávají vlastní mláďata. Pro chov se hodí většina malých ptáků od jednoho roku, někteří střední a velcí papoušci od dvou až tří let.

Druhy papoušků

Ara horský

  • Samec a samice mají stejné zbarvení. Jsou celkově zelení, na spodní části žlutější, celá hlava je mimo nahou lícní oblast modrá. Letky ruční a krovky ruční modré, lemované zeleně. Ocasní péra jsou modrá, spodní strana letek a ocasu špinavě žlutá. Nahá lícní oblast šedá, zobák šedočerný, horní čelist na špici a po spodních stranách u kořene rohová, duhovka žlutá, běhák růžově masový. Domovem je východní Peru a západní Brazílie. O tomto vzácném arovi je toho málo známo. V zajetí se krmí jako jiní arové ovocem, semeny, obilovinami, slunečnicemi, různými ořechy, chlebem, bílým pečivem, piškoty a podobně.

Aratinga žlutý

  • Samec je tmavě žlutý, letky ruční, letky loketní a vnější krovky křídelní má tmavě zelené, spodní ocasní péra a letky špinavě žluté. Zobák rohový, nahé okruží oka bílé, duhovka hnědá. Běhák masové barvy. Samice je stejně zbarvená jako samec. Mladí ptáci mají líce i příuší tmavě zelené, horní partie těla s tmavozeleným nádechem, prsa světlejší. Ocasní péra jsou zelená, vnitřní prapory lemované žlutě, zobák bělavý, duhovka černá. Je rozšířen v severovýchodní Brazílii, pouze v lesích. Je stejně hlučný jako aratinga dlouhoocasý. Nejintenzivněji se ozývá ráno a večer. Dovezení ptáci musí být chováni v teple. Dobře aklimatizovaní pak snesou i nižší teploty. Říká se o nich, že jsou inteligentní, mezi sebou snášenliví a mají talent pro opakování slov. Nocují v budkách se silnějšími stěnami na ochranu před nočním chladem. Nejvhodnějším krmením je slunečnice, lesknice, oves, proso v klasech, burské oříšky, různé bobule a ovoce. Musí mít také čerstvé větve a zelené krmivo, nejraději salát, ptačinec žabinec a smetánku lékařskou.

Papoušíček žlutolící

  • Samec má temeno, líce a hrdlo žluté, záhlaví fialově šedé, prodloužené proužkem až po oko. Horní záda a křídla jsou zelenavě šedá, spodní záda, kostřec a vrchní krovky ocasní kobaltově modré, krovky ruční, velké krovky křídelní a vnitřní letky loketní fialově modré, vnitřní letky ruční s modrým nádechem. Spodní partie těla jsou zelenavě žluté. Ocasní péra zelená, zespodu matně zelená, zobák je rohový, u kořene horní čelisti šedý, duhovka hnědá, běhák hnědý. Samice je podobná samečkovi, ale spodní záda a kostřec má bleděmodré, krovky ruční, velké krovky křídelní, letky loketní a letky ruční u kořene zelené s modrým nádechem. Papoušíček žlutolící je znám pouze v severozápadním Peru. Někdy je uváděn jako subspecie papoušíčka šedokřídlého. Proti němu je však větší, má živější barvy a je největším druhem rodu. Ve své domovině byl pozorován v suchých křovinatých oblastech tropické a subtropické zóny.

Zdroj: S využitím archivního materiálu (Ing. Václav Víta)

Ilustrační foto: sxc.hu

Související

Váš názor