Filmy podle skutečné události

Filmy natočené podle skutečných událostí mají pro mnohé diváky velkou přitažlivost. Dokonce jsou divácké typy, které chtějí slyšet, že i zcela vyfabulovaný příběh má jádro v nějaké skutečné události, byť by to byla jen epizoda ze scénáristova života. Filmy natočené podle skutečných událostí nejsou doslovným přepisem událostí.

Celovečerní film není dokument

Ani film, který byl natočen podle skutečné události, nemůže odrážet všechny skutečné jevy, dialogy, události. Kdyby tomu tak bylo, jednalo by se film dokumentární, případně o zfilmovanou rekonstrukci konkrétní události. Tak byl například zpracován kanadský cyklus Letecké katastrofy I. + II. + III. I když účastníky leteckých nehod hráli herci, snaha tvůrců byla dosáhnout maximální autentičnosti (obleky, časová posloupnost jednání postav a událostí, rekonstrukce rozhovorů). Postavy v dokumentárních filmech (nebo v dokumentárních rekonstrukcích) musí být představeny bez emocí: dokument zaznamenává. Také soudy a hodnocení zfilmované události mohou v dokumentu zaznívat pouze z úst osob k hodnocení a soudům oprávněných.

Jinak to je ovšem u celovečerních komerčních filmů natočených podle pravdivé události, a to i když se jedná například o zmíněnou tématiku leteckých neštěstí.

Například:

• Zázraky se dějí, 1974, režisér režisér Giuseppe Maria Scotese;
• Přežít, roku 1993 režisér Frank Marshall.

Válečné filmy podle skutečné události

Velkou skupinu filmů natočených podle skutečných událostí tvoří filmy válečné. Jejich osa musí být pravdivá a obvykle ji tvoří záznamy jednání, strategických rozhodnutí vůdců, depeše, foto a filmový materiál, deníky. Autentické musí být i uniformy vojsk, technika a technologie, časové údaje. Autentická bývají i jména vojevůdců, velitelů, případně i válečných hrdinů. Fabulací velmi často bývají hlavní postavy filmu – na jejich vymyšleném základě může scénárista rozvinout jakýkoliv osobní příběh, který je zasazen do rámce událostí.

Například:

• Ďábelská brigáda, 1968, Andrew V. McLaglen;
• Tenká červená línie, 1998, Terrence Malick;
• Most přes řeku Kwai, 1957, David Lean;
• Kód Navajo, 2002 režisér John Woo.

Historické filmy podle skutečné události

Poměrně přísně se dobových reálií musí držet i historické filmy natočené podle skutečné události. Scénáristé mají ovšem volnější ruku při jejich „zalidňování“ fiktivními postavami (ačkoliv reální historičtí protagonisté musejí být pokud možno autetičtí). Milovníci takových filmů si však musí být jisti, že veškeré dialogy, kostýmy postav, žertovné či emotivní scény pocházejí ze scénáristova pera režisérova rozhodnutí .

Příklady:

• Lady Jane, 1986, Trevor Nunn;
• Kladivo na čarodějnice, 1969, Otakar Vávra;
• Poslední císař, 1987, Bernardo Bertolucci.

Vraždy a brutalita podle skutečných událostí

Asi největší podíl fabulace musejí mít kriminální nebo brutální příběhy ze současnosti nebo z nedávné minulosti, které jsou natočeny podle skutečných událostí. Zde je třeba obvykle změnit vše: místo, jméno, osobní zájmy, povolání… Je to nutné z etických důvodů, aby oběti, pachatelé, ale ani jejich příbuzní a známí nebyli idetifikovatelní. Je ovšem paradoxem, že nejvíc nespokojenců se změněnými reáliemi v případě „krvavých“ příběhů bývá právě z řad těch, kteří se na událost pamatují. Ale film podle skutečné události není dokument.

• Habermannův mlýn, 2010, Juraj Herz;
• Smrt stopařek, 1979, Jindřich Polák;
• Proč? 1987, Karel Smyczek.