Ve slovnících se pojem impertinentní vysvětluje jako nestoudný, drzý, vyzývavý. Možná výstižnější je jiné vysvětlení, a to nevhodný, nepatřičný, netaktní, nezdvořilý. Ale ani to tak docela přesné. Drzost a vyzývavost obvykle pramení z bujnosti mládí, nezdvořilost z nevychovanosti. Netaktnost může být projev neinformovanosti nebo slabé sociální inteligence. Ale impertinence je horší. Impertinence je vždy promyšlená a jejím cílem je ranit, zesměšnit, urazit, znemožnit. Impertinentní člověk říká své impertinence vědomě a promyšleně. A po jejich vyřčení má pocit vlastního zadostiučinění. Impertinence nepatří mezi dobré lidské vlastnosti.
Co je impertinence, význam
Impertinence je cílená invektiva, která zneužívá slabých míst druhého člověka, a nebo míst, o kterých impertinentní člověk tuší, že by mohly být slabými. V impertinentní poznámce zneužívá:
- všeho, o čem ten druhý nechce mluvit,
- je jeho soukromým,
- stydí se za ně,
- ale které třeba nevznikly jeho přičiněním.
Cíleně a ve snaze ranit zneužívá:
- slabšího sociálního postavení,
- nižšího vzdělání,
- nemoci toho druhého nebo jeho rodinných příslušníků,
- neutěšené rodinné situace,
- pracovních neúspěchů,
- podnikatelských neúspěchů,
- vzhledové vady,
- etnické příslušnosti,
- náboženského smýšlení.
Obrana před invektivami
Jedinou obranou před impertinentním člověkem, je okamžitá chladná reakce v podobě slovního ohodnocení. “Jste impertinentní člověk, víc k tomu nemohu říct.”
S impertinentním člověkem nelze diskutovat, vysvětlovat mu něco. S impertinentním člověkem je nejlepší se prostě nebavit. Protože on na odpor čeká. Když mu jej neposkytneme, jeho pocit uspokojení nad tím, co řekl, bude menší nebo i žádný.
Někdy, ale jen někdy, se nad odsudkem možná zamyslí. A je-li přítomen někdo další, možná ho odsoudí. A někdy jindy, a nebo někde v soukromí mu jeho impertinenci mezi vytkne. Pak impertinentní člověk přestává být “hrdinou” i sám před sebou.
Příklady impertinence
V práci
- “Vy máte, pane kolego dobré zkušenosti, že? Podnik vám zkrachoval, tak nám jistě dobře poradíte…!
- “Vy jste, paní kolegyně, odbornice v oboru. Pokud vím, tak na vysoké škole jste to dotáhla až do třetího semestru…”
- “Ještě nějaká technická připomínka k projektu? Paní uklízečka se k tomu nechce vyjádřit?”
V obchodě (prodavačka)
- “Tohle zboží je ale na vás drahé.”
- “Tato moderní košile vám nebude, ta je jen na mladé a štíhlé ženy.”
- “Obsluha tohoto přístroje je ale příliš složitá. To byste neuměla ovládat.”
Ve společnosti
- “Vy už nepijete? No vy jste s tím měl vlastně problémy a váš otec také, že?”
- “Vaše dítě nejde na vysokou? Vlastně ony tam byly nějaké reparáty, tak to se už nedivím…”
- “Ty volné šaty bez střihu jsou na vás vhodné. Hodně se toho pod nimi skryje.”
- “To jste se stříhala sama? No, je to poznat.”
- “Pamatujete, jak se váš syn pokakal ve škole a jak se mu děti smály? Ještě má problémy si říct?”