Někteří rodiče odmítají dítěti s učením pomáhat, protože mají pocit, že by tak ohrozili jeho rozvíjející se samostatnost. Jiní naopak vydrží celé hodiny ničit vlastní nervovou soustavu pedantickým opakováním učební látky s nechápavým potomkem, až posléze zničí i potomka.
Zmíněné případy jsou sice krajnostmi, ale málokterý z rodičů si je jistý, jak má vlastně jeho pomoc dítěti při osvojování si učiva vypadat. A upřímně řečeno v případě dětí z vyšších ročníků brání rodičům také oprávněná představa, že by na dnes probírané učivo už jejich znalosti nestačily. I to, jak se správně učit, se musí dítě nejprve naučit.
Rodiče musejí mít o učení přehled
Žádný učený z nebe nespadl – platí to dětech i rodičích. Dítě se teprve musí naučit učit se, rodiče se pak učí podávat mu pomocnou ruku.
Velmi důležitá je v tomto směru první třída. Tehdy si dítě vlastně osvojuje studijní návyky prakticky na celý život. A my přece chceme, aby pro něho byl proces získávání nových vědomostí spíše dobrodružstvím než otročinou. Přítomnost jednoho z rodičů je tedy při psaní domácích úkolů nezbytností. Jedná se vlastně o nenápadný dozor, který dbá na to, aby se školáček soustředil a opravdu pracoval, správně držel pero, neničil si záda špatným posezem.
Co je dobré mít na paměti
- Když dítěti pomáháte s učením, uvědomte si, že věci pro nás zcela samozřejmé jsou třeba pro prvňáčka světoborným objevem.
- To, že si děcko neví rady, většinou znamená, že nedávalo pozor.
- Buďte trpěliví a vše vysvětlujte. Neučíte dítě katechismus, ale vysvětlujete mu pravidla, takže „tak to má být“ není argumentem.
- Ovšem na druhé straně se nesnažte před potomkem obhajovat za každou cenu vlastní autoritu nevyčerpatelné studnice vědomostí. Nejste a nemůžete jí být. Opravdu neztratíte nic na rodičovské autoritě, když připustíte že něco nevíte a něčemu nerozumíte. Dítě pochopí, že nevědět nebo nechápat není nic špatného, ovšem pokud je provázeno chutí dozvědět se a pochopit.
- Nepůjčujte od dítěte učebnici a nevyhledávejte informace sami, to by byla chyba. Dělejte to společně s dítětem, resp. ono samo za vaší asistence. Dítě se tak naučí vyhledávat údaje nejen v učebnicích a poznámkách, ale i v literatuře, což se mu v životě nejednou vyplatí.
Když se někde stane stala chyba…
U některých dětí mohou nastat po nástupu do školy určité výukové obtíže, které odborníci shrnují do souborného pojmu specifické poruchy učení. Co si pod tímto názvem můžeme představit?
Jde o vývojové poruchy čtení a psaní, kdy si dítě s neporušeným intelektem nedovede osvojit obvyklým výukovým způsobem základy čtení a psaní. Mluvíme pak o dyslexii, která se projevuje tak, že dítě při čtení zaměňuje písmena zrcadlového tvaru, obtížně se orientuje v textu, špatně vytváří ze slabik slova a má problémy pochopit smysl textu. Dysgrafie se projevuje podobně při psaní, dítě má problém s nápodobou tvaru písmen, zaměňuje je zrcadlově, nerozlišuje tvrdé a měkké slabiky, obecně má problémy s gramatikou. Obdobný problém může nastat i v matematice, kde se porucha projevuje nedostatečnými nebo chybnými výkony v numerickém počítání. Tuto poruchu označujeme jako dyskalkulii.
Ilustrační foto: sxc.hu