Domů Společnost Josef Somr: Životopis

Josef Somr: Životopis

od jezzina

Josef Somr, český filmový, divadelní, televizní a rozhlasový herec, se narodil v roce 1934 ve Vracově u Hodonína. Absolvoval herecký obor na brněnské JAMU (1956), poté nastoupil do Těšínského divadla v Českém Těšíně. Mezi lety 1958 a 1961 působil v Divadle bratří Mrštíků v Brně, další čtyři roky ve Východočeském divadle v Pardubicích. Z Pardubic odešel do Činoherního klubu a později Národního divadla, kde působil do roku 2001. Josefa Somra proslavily mimo jiné filmy jako Ostře sledované vlaky, Žert, Tři veteráni nebo série o básnících. Jeho herectví jsou přisuzovány přívlastky úsporné, civilní, lehce groteskní či jiskřivě ironické.

Josef Somr: Herec „ze zoufalství“

Josef Somr se narodil 15. dubna 1934 v malém městečku Vracově v okrese Hodonín. Třebaže odmítá moravský nacionalismus, ke kraji, z něhož pochází, cítil vždy silné pouto. „Copak to jde, přestat být někým, kým jste od narození? Zapomenout na místo a písničky, ve kterých člověk vyrůstal, na rodinu, na sousedy? V tomhle jsem nikdy nepřestal být vracovským, slováckým, anebo moravským patriotem,“ uvedl v jednom z rozhovorů pro média (kterými ostatně ze skromnosti vždy „šetřil“).

Nejdřív chtěl být Josef Somr po otci železničářem. S kariérou strojvedoucího počítal ještě v pubertě, střední škola však podle jeho vlastních slov odhalila jeho technický anti talent. Herecký talent, zděděný zřejmě po mamince – někdejší ochotnici, prokázal už ve čtrnácti letech, kdy začal hrát v amatérském divadle. Na studia hereckého oboru však prý nikdy seriózně nepomyslel. Pro herectví se podle svých slov rozhodl jenom ze zoufalství, protože nevěděl, co by mohl dělat.

Josef Somr a divadlo

Po absolvování brněnské JAMU a působení v Českém Těšíně a brněnském Divadle bratří Mrštíků (nyní Městské divadlo Brno) působil v Čechách. Do roku 1965 byl členem souboru pardubického Východočeského divadla. V roce 1965 přišla nabídka z pražského Činoherního klubu, kde zůstal do roku 1978. Toto období Josef Somr považuje za nejšťastnější ve svém životě. Následně se Somr stal členem činohry pražského Národního divadla, kde vytvořil další desítky osobitých postav v repertoáru domácím i světovém. Na prknech „zlaté kapličky“ také dvakrát přebíral prestižní Cenu Thálie – v letech 1997 a 2001.

Nejslavnější filmové role

Somrovo herecké mistrovství nalezlo ohlas i ve filmové sféře. Už v roce 1966 si zahrál nezapomenutelného prostopášného výpravčího ve snímku Ostře sledované vlaky. Doma ale pro filmovou roli pochopení neměli: hercova maminka prý plakala, neboť jí všichni dávali najevo, že syn tam páchal „zhůvěřilosti“, a otce, coby výpravčího, se to dotklo tak, že prý synovi uštědřil pár pohlavků.

Kromě Menzelova oskarového snímku Somra proslavily například filmy Žert (do roku 1989 tak zvaně trezorový, nepromítal se), Soukromá vichřice, Radost až do rána, Tři veteráni nebo pentalogie o básnících.

Na filmovém plátně a televizní obrazovce zanechal Josef Somr nesmazatelnou stopu především v rolích zhýralců, podvodníků a hochštaplerů. „Už v absolventském představení jsem hrál alkoholika. Ty role odpovídají mému obličeji, zcela určitě ale ne mé povaze,“ uvedl v jednom rozhovoru Josef Somer.

Josef Somr

Narozen 15. 4. 1934 ve Vracově, okres Hodonín. V roce 1956 absolvoval JAMU, do roku 1958 členem Těšínského divadla, odkud přešel do brněnského Divadla bratří Mrštíků, Východočeského divadla Pardubice (1961-1965) a pražského Činoherního klubu (1965-1978). Do roku 2001 člen Národního divadla v Praze.

Vytvořil role ve více než padesáti divadelních inscenacích (Jakub Bušek, Claudius, Vávra, Galilei, Sergej Basov, Oldřich Bludek, Kunz, Pan František), hrál ve více než 80 filmech (Ostře sledované vlaky, Soukromá vichřice, Žert, Radost až do rána, Jak svět přichází o básníky, Tři veteráni), v televizních inscenacích (Zdivočelá země, Píseň o lítosti), v rozhlasových inscenacích (Okresní noviny).

Byl oceněn:

  • cenou Svazu československých divadelních a filmových umělců Trilobit (1967, 1968),
  • titulem Zasloužilý umělec (1987),
  • cenou vydavatelství AudioStory za nahrávky Hrabalových Pábitelů a pověstí o Praze (1997),
  • získal Cenu Thálie (1997 a 2001)
  • a Řád cirkusového umění 1. stupně (1998).

Související

Váš názor