O tom, co je klekání, máme obvykle představu „konkrétní“, třebaže trochu „mlhavou“. Je spojena s venkovem a s podvečerním časem, spíše letním než zimním. Klekání je večerní zvonění zvonů, které upozorňuje, že se lidé – především děti – mají vrátit domů. Jinak je sebere klekánice. Jenže ono to je s klekáním trochu jinak, což vědí praktikující věřící. Takže co je, a co není klekání?
Klekání ráno, v poledne a večer
Klekání, krátké zvonění zvonů, které se nemuselo nést z hlavního chrámu, se ozývalo a někde stále ozývá třikrát za den:
- ráno,
- v poledne
- a večer.
S venkovem je klekání spojováno hlavně proto, že tam není rušeno hlukem města a v pravidelném čase se nese jako dominantní zvuk. Klekání se na vsi zvonilo zvonem v kapličce nebo samostatným zvonem umístěným někdy na návsi, ve zvoničce, jindy třeba u křížku za vsí. Bylo slyšet také z klášterů.
Za významem slova není třeba chodit daleko, smysl „klekání“ bylo skutečné klekání, pokleknutí. Věřící měli zanechat činnosti, pokleknout a pomodlit se modlitbu Anděl Páně.
Anděl Páně
Anděl Páně zvěstoval Panně Marii
a ona počala z Ducha svatého.
Zdrávas, Maria…
Maria řekla: Jsem služebnice Páně,
ať se mi stane podle tvého slova.
Zdrávas, Maria…
A Slovo se stalo tělem
a přebývalo mezi námi.
Zdrávas, Maria…
Oroduj za nás, svatá Boží Rodičko, aby nám Kristus dal účast na svých zaslíbeních.
Modleme se: Pane, poznali jsme andělské poselství o vtělení Krista, tvého syna; Vlej nám, prosíme, do duše svou milost, ať nás jeho umučení a kříž přivede ke slávě vzkříšení.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
Klekání
Třikrát denně, ráno (6.00), v poledne (12.00) a večer (18.00), zvoní zvony na katolických kostelích a kaplích. Zvoněním si křesťané připomínají velkou událost lidských dějin Vtělení Božího Syna. Tuto událost přišel oznámit (zvěstovat) od Boha sv. archanděl Gabriel Panně Marii, a ona řekla k této Boží nabídce vtělení své ano.
- Modlitba „Anděl Páně“ je složena z textu evangelia (L 1,28.35.38), modlitby Zdrávas Maria a závěrečné modlitby ze mše při Zvěstování Páně 25. března.
Nevěřící lidé nechápou smysl tohoto zvonění a většina si toto zvonění spojuje pouze s tím, že je poledne a „zvoní k obědu“. Ranní a večerní klekání (klekánice) je slyšet málokde.
Ještě do 2. poloviny 20. století znamenalo zvonění „klekání“ přerušení práce na poli, doma i ve škole a lidé klekali k modlitbě.Zdroj: modlitby.estranky.cz
Rannímu klekání některé obce „nefandí“
Prvním klekáním začíná křesťanský den. Není to nějaká „budíček“, protože mnozí věřící vstávají z lože dřív a na první klekání jsou již čilí, aby mohli mysl obrátit k bohu. Jenže takových v současném Česku není mnoho. Dokonce jsou v České republice obce a města, kde se zakazuje zvonit na zvony ranní klekání, aby lidé nebyli buzeni. Někde je ranní zvonění posunuto na pozdější dobu.
Polední klekání hlídá polednice
Polední klekání se kryje s pravým poledne. Není to signál k zanechání práce a odchodu na oběd, ale k zanechání práce, pokleknutí (třeba i symbolickému, vyžadují-li to okolnosti) a k pomodlení se Anděl Páně. Modlitbou se opět duše zklidnila a obrátila k bohu.
- Jak to dopadlo, když nezvedené dítě v době poledního klekání házelo hračkami („kohout, vůz i husárek!) – buch bác – do kouta, známe z Erbenovy balady Polednice.
- Jak polednice vypadala nejenže popsal Erben („malá, hnědá, tváře divé, o berličce, hnáty křivé“), ale také ztvárnil Boleslav Polívka ve filmové adaptaci Kytice režiséra F. A. Brabce.
Po večerním klekání chodila klekánice
Klekánice, která měla totéž postavení ve světě lidových mýtů, byla něco podobného jako polednice, jen byla asi chmurnějšího. Brala opozdilce, kteří neuposlechli večerního klekání, nepomodlili se a nevzali směr návratu domů.
- Polednice a klekánice jsou jen lidové mýty, nevycházejí křesťanské nauky.
Zdroje: modlitby.estranky.cz; K.J. Erben, Kytice
Ilistrační foto: pixabay.com