Představme si modelovou situaci: Účastníte se konkurzu na místo, kde budete přicházet do styku s lidmi. Po odborné zkoušce vás ještě čeká pohovor s personalistou. Mávnete nad tím rukou, to už je přece hračka. A přesto se někdy může stát, že místo nedostanete právě proto, že vaše lidské vlastnosti neodpovídají představě zaměstnavatele Jak se to mohlo stát? Možná jste na sebe prozradili něco, z čeho odborný personalista usoudil, že by mohlo být při výkonu vaší práce na škodu. Jaké jsou lidské vlastnosti, z kterých není zaměstnavatel nadšen? A které vlastnosti ocení vaši přátelé nebo rodina?
Více pohledů na jednu vlastnost
Lidské vlastnosti jsou slovním pojmenováním toho, jak se lidé chovají, jednají, smýšlí a jak se jeví ostatním lidem. Okolí přijímá lidské vlastnosti různě: je-li někdo akurátní, každý zaměstnavatel zajásá. Tato vlastnost je ovšem trochu obtížná v partnerském vztahu. Hovornost je příjemná v kroužku kamarádek, v práci je třeba trochu ji brzdit. Korektnost a kreativita se cení vždy, zato nabubřelost, náladovost a nedbalost jsou lidské vlastnosti druhým lidem nepříjemné.
Někdy je třeba rozlišovat: taková drzost může být sympatický u mladého a kreativního člověka – kolik uměleckých děl by nevzniklo bez určité drzosti autora. Ovšem projeví-li někdo drzost tím, že čte cizí poštu nebo jinak vniká do soukromí ostatních lidí, je to vlastnost odsouzeníhodná. U dětí to je s drzostí ještě složitější: jestliže pětileté děcko místo pozdravu vyplazuje na sousedy jazyk, není to drzost, spíše nevychovanost. Když nám pubertální potomek vpálí do tváře oblíbenou větu „Jak jste si mne vychovali, takového mě máte,“ je to drzost, odvážnost nebo pravdomluvnost?
Samochvála někdy nevoní
O některých svých lidských vlastnostech víme a nejsou-li příliš sympatické, lze je vůlí korigovat. V kruhu přátel můžeme své horší vlastnosti klidně i zlehčovat, aby bylo zjevné, že na sobě „pracujeme“. Obecně je sympatičtější, když v nějaké situaci s omluvou sdělíme některou svou špatnější vlastnost („Promiňte, jsem roztržitá, trochu nepořádná, zapomnětlivá…), než když budeme na potkání připomínat svou pořádkumilovnost, lidumilnost, citlivost. Samochvála nemusí zrovna páchnout, ale vzbuzuje někdy nedůvěru. Skoro s jistotou lze například očekávat, že když o sobě někdo stále prohlašuje, že má obrovský smysl pro humor, bude to nedůtklivý a uráživý ješita.
Lidské vlastnosti a zaměstnavatel
- Při konkurzech však o svých diskutabilních vlastnostech raději pomlčíme. A dobré jmenujeme jen tehdy, jsme-li na ně dotázáni. Zejména ženy mívají někdy v emotivně vypjatějších situacích tendenci rozpovídat se víc, než je vhodné. „Jsem kamarádská, trochu ztřeštěná, ale jinak pohodová,“ říkáme a myslíme si, jak to je roztomilé a sympatické. Personalista nehne brvou, ale přeloží si to po svém: „Půl pracovní doby pročetuje s kamarádkami, nebude na ni spolehnutí a z výtek si nebude nic dělat.“
- Jiná by byla, když na sebe prozradíme vlastnosti jako jsou: loajálnost, pečlivost, pilnost, dochvilnost, systematičnost.
- Při ucházení se o řídící funkci je třeba připomenout svou energičnost, důslednost, operativnost, metodičnost.
- Naopak před svým přímým nadřízeným nebudeme zdůrazňovat své vlastnosti jako ctižádostivost, intelektuálnost, charismatičnost.