Lilie v květináči

Lilie patří mezi nejvzácnější a nejpodmanivější květiny na naší zahrádce i v květináči. Vznešenou květinu opěvují nejstarší perské asyrské písně, hebrejské legendy, řecké i římské báje. Kde je její pravlast, se přesně neví.

Lilie v květináči umisťujeme na slunné nebo poloslunné místo, kde je dostatek vzduchu. Pěstovat lilie v květináči není nijak náročné. Kromě pravých lilií můžeme v květináčích pěstovat i jiné botanické druhy, které nesou český název lilie – japonskou vodní lilii, případně Jakubskou lilii.

Lilie léčivá, ale i krásná

Kdy se lilie poprvé objevila ve Střední Evropě, není přesně známo, jisté však je že to byla lilie bílá a že se ve středověku pěstovala více jako léčivá, než ozdobná květina. Sliznatá, ostře hořká šťáva cibule se doporučovala proti zimnici, slupky cibule se přikládaly na otoky. Ještě počátkem 20. století se liliový olej doporučoval na spáleniny. Nejvýrazněji se rostlina rozšířila v 17. a18. století v Japonsku. Odtud se také dostalo roku 1861 několik cibulí do belgického Gentu, ale i do New Yorku a Anglie. Množství květů na lodyze, jejich široce rozevřený květ, středem každého z bělostných plátků široký zlatý pás, podmanivá vůně, to vše způsobilo senzaci nejen v Anglii, ale i na kontinentu. Od té chvíle se lilii věnovalo mnoho šlechtitelů, kteří dovedli květinu k současné bohaté, nádherné hře barev a tvarů.

Jak pěstovat lilie v květináči

Lilie nemusíme pěstovat jen na zahradě, nízké odrůdy si můžeme zasadit i do květináče.

• Potřebujeme k tomu hlubší nádobu, na jejíž dno nasypeme vrstvu štěrku a na něj asi tři centimetry substrátu (stejného složení jako pro pěstování lilií na zahradě).
• Na tento substrát cibuli položíme a zasypeme ji tak, aby nad ní bylo alespoň šest centimetrů země.
• Potom důkladně zalijeme.
• Když se začnou objevovat rašící výhony, můžeme začít s přihnojováním (dusíkem, fosforem, draslíkem).
• Půdu udržujeme rovnoměrně vlhkou, ale ne přemokřenou, jinak by kořeny mohly začít uhnívat.
• Liliím je třeba zajistit dostatek světla a přiměřenou vlhkost vzduchu.
• Pak budou ozdobou okenního parapetu, balkonu nebo terasy.
• Po odkvětu můžeme celý květináč zapustit do země nebo cibule vysadíme do volné půdy.

Japonská vodní lilie

Moderní hrnkovou květinu je japonská vodní lilie (Aglaonema curtisii), která patří do čeledi rostlin áronovitých. Květy má nenápadné, úzké a nazelenalé. Rostlina je až šedesát centimetrů vysoká, roste keříčkovitě a má leskle zelené nebo světle skrnité listy. V době růstu vyžaduje dostatek vlhkosti a teplota prostředí, kde ji pěstujeme, nemá klesnout po 15 stupňů Celsia, a to i v zimě. Pokud je v místnosti méně stupňů, je třeba omezit zálivku. Japonská vodní lilie vyžaduje světlé místo, kam nesvítí přímé slunce. Starší, bohatě vyvinuté rostliny, přesazujeme vždy na jaře jednou za dva až tři roky. Současně přitom oddělujeme nové rostliny. Květináč musí být dostatečně velký.

Jakubská lilie

Pravlastí této pozoruhodné pokojové cibuloviny je Mexiko a Guatemala. Za své české jméno Jakubská lilie vděčí tvaru květu, který připomíná řádový znak rytířů svatého Jakuba. Cibule jakubské lilie je tmavá, červenohnědá až černá, má velikost pět až osm centimetrů. Z jejího dlouhého mohutného krčku vyrůstají tmavě zelené úzké listy, dlouhé až třicet centimetrů. Z listové růžice vyrůstá jediný květní stvol. Dobu kvetení můžeme sami ovlivnit dobou výsadby cibule, protože kvete krátce po zasazení. Do květináče sázíme nejméně tři cibule jen tak hluboko, aby byl krček těsně pod povrchem. Rostlině nejlépe vyhovuje směs kypré listovky s pískem. Důležitá je stejně jako u ostatních cibulovin dobrá drenáž, aby cibule nezahnívaly. Vyžaduje dostatečnou zálivku a přihnojování plným hnojivem v době vegetace. Po výsadbě rozkvétá do dvou až tří týdnů. Pokud ovšem má dostatek světla. Květy vydrží sice jen několik dní, ale stojí rozhodně za to. Pokud chceme, aby i za rok potěšila jakubská lilie naše oči, dbáme, aby po odkvětu vytvořila co nejvíce listů, které vyrobí důležité zásobní látky. Proto ji v této době častěji hnojíme. Na podzim přestaneme zalévat, necháme rostlinu zaschnout. Můžeme vyjmout po zaschnutí cibule z květináče a skladovat zabalené, ale vyndáváme je velmi opatrně, abychom nepoškodili kořeny. Spolehlivější je ponechat cibule v květináči a umístit jej do chladné místnosti. Na jaře pak opatrně vyjmeme cibule, očistíme a znovu vysadíme. U silnějších cibulí se vytvářejí dceřiné cibulky, jimiž se rostlina nejsnáze množí. Od mateřské cibule je ale oddělujeme až tehdy, když si vytvoří dostatečné vlastní kořeny.