Čajovník se ve své domovině dorůstá pěti až patnácti metrů. Na české zahrádce nebo dokonce v květináči se do takových rozměrů nerozroste. I tak udělá čajovník pěstiteli radost – jedná se vzhledný stálezelený keř, který působí velmi dekorativně. Sběr vlastních čajových lístků neznamená žádnou ekonomickou úlevu, a přináší radost z vlastního zajímavého výpěstku.
V Číně – a pak skoro všude v tropech
Kdyby nebyly hospodářsky pěstované čajovníky uměle udržovány do výšky jednoho metru (aby se daly jejich lístky snadno sklízet), mohl by se čajovník ve volné přírodě dorůst až do výšky třiceti metrů. Tak se uvádí v odborné literatuře. Mohlo by se to stát v jižní a jihovýchodní Číně a přilehlých území Vietnamu, Laosu, Barmy a Indie. Tam všude je čajovník čínský (Camellia sinensis nebo také Thea sinensis) doma. Hospodářsky se však pěstuje v tropických až subtropických oblastech celého světa, a to až do nadmořské výšky kolem 2500 metrů.
Listy, květy a plody čajovníku
- Důvodem hospodářského pěstování jsou lístky čajovníku. Mohou být dlouhé od tří do 25 centimetrů a široké jeden až deset centimetrů. Když neposlouží sběračům a zestárnou, jsou silné, hladké a kožnaté, s krátkým řapíkem.
- Čajovník kvete na podzim a celou zimu. Bílé květy čajovníku se podobají květům třešňovým. Vyrůstají jednotlivě až po třech. Mají pět okvětních lístků a výrazně žluté prašníky. Květy jsou cizosprašné.
- Plody se podobají ořechům. Jsou to dřevnaté trojpouzdré tobolky s jedním až třemi hnědými semeny.
Pěstování čajovníku pro radost
Domácí pěstování čajovníků má spíš zájmové než ekonomické důvody. Rozpočet asi žádné domácnosti nemůže nijak ovlivnit nákup nebo ne-nákup pravého čaje. Kdo čajovník zkusí pěstovat, činí tak nejčastěji pro pěstitelskou radost. Případná sklizeň je pak jen bonusem navíc.
Čajovník se v našich podmínkách musí vždy začít pěstovat v pokojových podmínkách. Až silné a vrostlé rostlinky lze přesadit do venkovního prostředí – to je po třech letech. Daří se mu nejlépe v hlinitopísčitém substrátu s přídavkem rašeliny, ale lze použít i čistou rašelinu.
Ze semen nebo z řízků
Čajovník můžeme pěstovat ze semen nebo z řízků. Zdřevnatělá semena je nutno nejdřív nožem narušit, namočit do vody pokojové teploty a nechat v ní dva tři dny.
- Pak se semínka zasejí do rašelinového substrátu s nižším obsahem vápníku. Substrát je třeba udržovat vlhký, okolní teplota by měla mít „subtropických“ 20 až 25 °Celsia, polostín.
- Vzešlé rostlinky se přesadí do malých květináčů. Zem musí být stále vlhká, ale bez přemokření, aby neuhnily kořínky.
- Čajovník prospívá na polostinném stanovišti.
- Když rostlina doroste do asi 12 centimetrů, je možno zaštípnout ji, aby se začala větvit a vytvářet keřík.
Na podzim se čajovníku musí snížit zálivka a hnojení. Už v září by se měl umístit na zimoviště – světlé místo, ale ne na přímý sluneční svit. Teplota by se měla pohybovat okolo deseti stupňů. Najít takové místo je dost často problém (zejména,když žijeme v ústředně vytápěném bytě).
- Zálivka musí zůstat omezena, ale občas je třeba přezimující čajovník rosit.
- S příchodem jara obnovíme zálivku, hnojení a zaštipování.
- Radikální řez se provádí jednou ročně, na konci nebo během období vegetačního klidu.
- Na jaře se čajovníky přesazují do květináče o dva centimetry v průměru větší.
Ilustrační foto: pixabay.com