Domů ZahradaZelenina Pěstování celeru

Pěstování celeru

od jezzina

Třebaže byl celer v minulosti symbolem smutku a z jeho lesklého temně zeleného listí na nati se zhotovovaly pohřební věnce, v současné době je řazen mezi přírodní afrodisiaka, a tedy byl měl přinášet radost. Ani jedna ani druhá okolnost však nejsou důvodem, proč se u nás celer pěstuje v hojné míře. Celer má v české kuchyni nezastupitelné místo. Je jednou složkou zeleninového triumvirátu: mrkev, celer petržel, bez kterého by nešly uvařit české polévky a další speciality – mimé jiné třeba svíčková na smetaně. Nať celeru sušíme a přidáváme do polévek, suché tužší části řapíků jsou výtečným kořením při vaření brambor.

Celer: Zelenina, koření i lék

Celer miřík (Apium graveolens L. ) patří do čeledi mrkvovitých. Z celerů kulturně pěstovaných se nejvíce pěstuje celer hlíznatý, dále celer řapíkatý a celer listový. V kuchyni i n lidovém léčitelství jsou všechny druhy celeru rovnocenné.

Celer je typická dvouletá rostlina.

  1. První rok vytváří orgány vegetativní: hlízu (nazývanou bulvou), růžici nadzemních listů a kořen. Toto stadium je pro nás jedině významné.
  2. Ve druhém roce potom celer vytváří květ a semena.

Pěstování celeru

Celer hlíznatý je kořenová zelenina, která roste úspěšně ve všech našich zelinářských oblastech. Nejlépe se mu daří v mírném klimatu při nekolísavé vlhkosti půdy. Celer je pravým „žroutem“ živin a vyžaduje opravdu bohaté hnojení nejen chlévským hnojem, ale i dostatečné minerální hnojení.

Celer: Pěstování sadby ze semen

Pro získání sazenic raného celeru k pěstování na venkovních záhonech vyséváme semena zpravidla v lednu až v únoru.

  • Nasejeme je řídce do misek nebo truhlíčků naplněných prosátou pařeništní zemí. Pak je zasypeme tenkou vrstvičkou jemné lehčí zeminy, povrch přitlačíme prkénkem a jemně kropicí konvičkou opatrně zavlažíme.
  • Osetou nádobu přikryjeme sklem nebo fólií a umístíme ve vyhřívaném skleníku nebo na parapetu jižního okna v místnosti s teplotou kolem 18 stupňů Celsia. Za nádobku směrem do místnosti umístíme svisle pruh alobalu, který odráží světelné paprsky zvenčí a zlepšuje tak podmínky pro pěstování sazenic.
  • Půdu v nádobkách udržujeme stále přiměřeně vlhkou. Aby se na povrchu půdy netvořila plíseň a rostlinky netrpěly tak zvaným padáním, je vhodné použít občas k zálivce slabě růžový roztok hypermanganu.

Když semenáčky vytvoří kromě děložních lístků ještě jeden dva první pravé lístky, přepikýrujeme je, aby se vytvořily silnější sazenice. Opatrně je z výsevní misky nebo truhlíčku vyzvedneme a zaštípneme jim hlavní kořínek. Pak je nasázíme 3-5 cm od sebe mělce do zeminy obohacené rašelinou v poloteplém pařeništi nebo truhlíčku a opatrně je zavlažíme. Než se rostlinky ujmou, pařeniště nevětráme a za slunečného počasí stíníme.

Celer, když rostlinky vytvoří další dva lístky, přepícháme ještě jednou, a to na vzdálenost 10 x 5 cm. Chceme-li mít zvláště kvalitní sazenice, které se na záhonu bez problémů ujmou a umožní dřívější a větší sklizeň, přepichujeme semenáčky do květináčků z pálené hlíny o průměru 5 – 8 cm, do kelímků z plastické hmoty s malými otvory ve dně nebo do rašelino-celulózových kořenáčků. Během dalšího vývoje sadbu opatrně zaléváme.

Celer potřebuje zálivku a hnojení

Celer vyžaduje hluboké, hlinité, středně těžké půdy. Daří se i v písčitohlinitých půdách, potom však vyžaduje častou zálivku. Zařazuje se do „první trati“ (vyhnojení chlévským hnojem). Předpěstované sazenice se vysazují od poloviny května hluboko na záhony asi 25 až 30 cm od sebe, hlouběji, než byly původně sazenice. Důkladně zalijeme, ale po zakořenění zaléváme méně až do poloviny srpna, více pak zaléváme až do října. Vyžaduje hodně hnojit draselnou solí, dusíkem. Během vegetace záhon plejeme a jemně okopáváme.

Foto: (jez)

0 komentář

Související

Váš názor