Domů Společnost Proč je moře slané? Malé děti budou mít radost z pohádky

Proč je moře slané? Malé děti budou mít radost z pohádky

od jezzina

Dětská proč nás dokážou někdy zaskočit:  jak uspokojit zvídavost malého člověka, aby problém pochopil? A nebo ještě hůř – jak si honem vzpomenout na správnou odpověď? Předškolákovi se nemůžeme „vylhat“ všeobjímajícím příkazem – „Najdi si to na internetu“. Jak odpovědět dítěti na otázku, proč je moře slané? Protože je v něm sůl, odpovíme a dítě se hned ptá:  „A proč tam je sůl, a jak se tam dostala, a kde ta sůl byla dřív, a kdo ji tam dal…“ Chystáme se s předškolákem k moři? Dopředu si připravme půdu pro jeho proč. Nabízíme dvě pohádky o tom, proč je moře slané.

Proč je voda v moři slaná

Povídá se, že před mnoha a mnoha lety žili dva bratři. Van starší byl silnější a vždycky šidil mladšího Vana-druhého. Když umřel jejich otec, bylo Vanu-druhému ještě hůře. Van starší si vzal po otci všechno dědictví: fanzu (domek), buvola a všechno ostatní. Van-druhý nedostal nic, utřel nos. Se svou ženou žil ve velké bídě. Jednou neměl Van-druhý doma ani zrníčko, aby mohli uvařit polévku. Rozhodl se, že dojde ke svému staršímu bratru. Poklonil se mu a poprosil ho: »Bratře, půjč mi trochu rýže.« Ale jeho bratr byl lakomý a rozhodně odmítl mu pomoci.

Van-druhý nevěděl, co má dělat. Vypravil se tedy lovit ryby k Žlutému moři. Ale i tady měl smůlu, nechytil ani jednu rybu. Jde domů s prázdnýma rukama se svěšenou hlavou. Tu náhle spatřil na cestě ležet žernov (mlýnský kámen). Možná že se bude někdy hodit, pomyslil si, zvedl jej a donesl domů. Doma se ho žena vyptává: „Tak co, měl jsi dobrý úlovek, máš hodně ryb?“

„Nikoliv, milá, ani jednu, ale přinesl jsem ti žernov.“

„Ájé, Vane-druhý, vždyť nemáme co mlet, doma není ani zrníčko!“

Van položil žernov na podlahu a mrzutě do něj kopl nohou. A žernov se najednou roztočil a začal mlet. Podívejte se, sype se z pod něho sůl. Mlel stále rychleji a rychleji, soli bylo více a více. Radovali se oba – muž i žena – ze svého štěstí.

Žernov se stále točil a točil. Hromada soli rostla. Van-druhý přemýšlel, kam dát sůl a jak zastavit žernov. Přemýšlel, dumal, ale nic nevymyslil. Konečně ho napadlo, že žernov převrátí. A skutečně, ten se zastavil. Od té doby, když se stalo, že měli nedostatek, Van-druhý strčil nohou do žernova. Namleli soli, kolik potřebovali, a prodávali ji. Tak žili s ženou blahobytně.

Starší bratr se dozvěděl o štěstí mladšího a začal mu závidět. Přišel k mladšímu a říká mu: „Druhý bratře, půjč mi žernov.“ Mladšímu se však do toho moc nechtělo, nechtěl mu předat svůj nález, ale neosmělil se nevyhovět. Starší bratr pospíchal odnést žernov, aby si to mladší Van nerozmyslel. Spokojený přinesl starší bratr žernov domů a kopl do něho nohou. Žernov se roztočil a začal mlet sůl. Mlel bez přestávky a stále rychleji a rychleji. Hromada soli rostla a rostla. Dosahovala po samou střechu. Stěny praskaly, taktak, že se nerozvalily. Van starší se polekal. Nevěděl, jak zastavit žernov. Vzal ho a vyhodil z domu.

Žernov se začal kutálet z kopce rovnou do moře a utopil se. Dodneška se žernov točí na dně moře a stále mele a mele sůl.

A teď už víte, proč je v moři voda slaná. (Čínská pohádka)

Víte, proč je moře tolik slané?

V jedné chaloupce, daleko, předaleko, žilo pět skřítků. Skřítkové těžili sůl, kterou potom dávali hodným lidem. Jednou ráno, když šli zase kopat, narazili na obrovskou hroudu soli. Byla obrovitá jako největší hora. Snažili se ji rozbít, ale marně. Tak ji alespoň vyvalili z jeskyně ven. Večer se vrátili domů celí unavení, najedli se, potom tvrdě usnuli. Druhý den opět pilně pracovali a tu z ničeho nic začalo pršet. Skřítkové ohromeně koukali, jak jim před očima hrouda mizí, roztéká se a voda se vlévá do nedaleké řeky. Když déšť ustal, jeden všetečný skřítek ochutnal vodu a řekl: Brr, ta je slaná. Ale za několik dnů už voda slaná nebyla, protože se sůl odplavila do moře. A od té doby je moře slané. (Česká žákovská práce)

Zdroj: Archiv autorky

Ilustrační foto: sxc.hu

Související

Váš názor