Slovník cizích slov vysvětluje, že slovo převzaté z latiny „rigidní“ znamená: ztuhlý, nepružný, nepoddajný, nepohyblivý, ustálený, stabilní, nesmlouvavý, striktní, přísný, náročný. A právě takovými přívlastky lze charakterizovat lidské myšlení označované jako „rigidní“. Opakem rigidního je myšlení flexibilní.
Obsah článku
Současnost žádá flexibilitu
Rigidita, a to i rigidní myšlení, je obecně chápána jako neschopnost přizpůsobit se změnám. Rigidní myšlení je neohebné, setrvávající v ustálených liniích. Rigidní myšlení je opakem myšlení flexibilního, pružného, ohebného. A v současné době je od lidí (zejména v zaměstnaní) požadována flexibilita v myšlení, nikoliv rigidita.
Rigidní versus labilní
Z jiného hlediska může být jako opak ztuhlé a zkostnatělé rigidnosti chápána labilita. Zatímco labilita je přílišná „tendence ke změně“, rigiditu je naopak možné definovat jako „neochotu ke změně“.
Rigidnost slovy odborníků
- „Rigidní člověk je až příliš sevřený a zpevnělý, ztratil schopnost ohýbat se (flexe – > flexibilita). Představme si zmrzlou, silnou větev. Ta slabší nápor sice vydrží, zdá se majestátná a silná, ale při opravdu silném náporu se nenavratitelně zlomí,“ píše se na ografologii.blogspot.com.
- „Jinou metaforou může být vlak, který jede stále stejnou („pravidelnou“) rychlostí nehledě na překážky a tlaky okolí (jeho „tlak“ je přeci silnější.) Člověk radši své okolí předělá (ohne), než by se mu sám přizpůsobil (on se ohýbat nebude),“ dočítáme se v téže stati.
- „Posledním přirovnáním mohou být ztuhlá záda u sportovce nebo kulturisty: Jeho svalová výkonnost může být obdivuhodná, ale jeho schopnost ohnout se nebo rychle a citlivě reagovat na podněty je snížená; sám si bude připadat neohrabaný,“ vysvětluje se na ografologii.blogspot.com.
Rigidní typ podle S. Kelemana
„Rigidní typ se stává svým emocionálním postojem hrdosti a výzvy strnulým, odtažitým, napjatým a povytaženým nahoru. Rigidní jedinec se prosazuje jednáním, dominancí a kontrolou. Je obezřetný, odmítá a zavrhuje. Tento typ odstrkuje druhého lidi od sebe pomocí procesu introjekce. Tím, že snižuje druhé, se sám pro sebe stává větším. Zpráva, kterou sděluje, a odpověď, kterou si přeje vyvolat, zní: Nepřibližujte se! Tento postoj má za cíl zpracování pocitů osamocení, slabosti nebo těch potřeb, proti kterým se rigidní typ brání ztuhnutím a napnutím. Aby toho dosáhl, jedná proti svým útrobním orgánům, které vtahuje dovnitř nebo je utlumuje,“ píše Stanley Keleman v knize Anatomie emocí.
„Rigidita je výsledkem takového uspořádání rodiny, jež vyžaduje, aby dítě zůstalo fixováno v určitém specifickém chování, např. neplakat nebo neprojevovat hněv. Pro rostoucí dítě je nebezpečné prohřešit se vůči předepsanému chování. Zůstává zafixováno v rané fázi úleku, v postoji trvalé ostražitosti, vždy připraven odstrčit druhé, potlačit své vlastní impulzy a cokoliv, co by ho mohlo vyvést z kontroly(…)
Rigidní rodina vyžaduje, aby dítě kontrolovalo svoji pulzaci. Dítě se brání vyvoláváním mocenských sporů, nadměrnou aktivitou, vzdorem, svéhlavostí. Vzpřímený postoj je nadměrně ztuhlý.
Rigidní typ postrádá flexibilitu a disponuje příliš úzkou paletou možných reakcí.“