Rododendrony – česky pěnišníky – patří k nejdekorativnějším i nejoblíbenějším keřům četných parků a zahrad. Jejich vysoká estetická hodnota a zářivé škály barev květů upoutají převážně na jaře. Neopadavé druhy a kultivary obohacují zimní přírodu zelení svých listů. Opadavé a poloopadavé druhy rododendronů potom často přispívají svým nádherným zbarvením listů k hřejivě teplým barvám podzimu.
Okrasa parků a zahrad
Mezi okrasnými dřevinami zaujímají významné místo ve výzdobě zahrad i zahrádek pěnišníky, jejichž botanické jméno je Rhododendron. Jsou to představitelé čeledi rostlin vřesovcovitých, které patří mezi nejkrásnější keře, kvetoucí na jaře. Květy zahradních azalek rovněž velmi příjemně voní. Velkokvěté pěnišníky se dobře uplatňují jako nápadně kvetoucí solitéry, v menších i větších skupinách.
Jak pěstovat rododendrony
- Všem rododendronům se nejlépe daří na chráněných stanovištích s vlhkým mikroklimatem, nejlépe v lehkém polostínu korun vyšších dřevin, kde jsou rostliny chráněny před přímými slunečními paprsky a také před vysušujícím větrem.
- Vyhovují jim vzdušné, mírně kyselé půdy (pH 4,5-5,5), dobře zásobené vláhou. Pokud takovou půdu na zahrádce nemáme, připravíme ji příměsí rašeliny nebo zahradnického substrátu a málo rozložené borové hrabanky k zahradní zemině bez obsahu vápníku, vždy s příměsí říčního písku.
- Důležitou podmínkou úspěšného pěstování rododendronů, zejména v nižších polohách, je výsadba rostlin do řidšího porostu stromů nebo do blízkosti nádrží a vodních toků.
- Rododendrony vysazené na výsluní rychleji odkvétají a mají menší přírůstky. Nehodí se pro výsadbu na slunné svahy, před jižní stěny budov či vysoké zdi a také do mrazových kotlin.
- Stále zelené pěnišníky velmi trpí letními i zimními vysušujícími větry. Jakmile jejich kořenové baly přeschnou, přestanou přijímat vodu a rostliny trpí suchem i po zálivce, neboť voda unikne okolo kořenových balů do spodiny.
Speciální nároky
Zvlášť důležitá je zálivka stále zelených druhů před příchodem mrazů a během zimy vždy, jakmile rozmrzne půda a přijme vodu. Neméně důležitá je rovněž zálivka během suchého podzimu.
Před výsadbou rododendronů i zahradních azalek pečlivě zpracujeme půdu do hloubky, rovnající se dvojnásobku velikosti kořenového balu. Jámy děláme o trochu větší, o průměru 50-60 cm, hluboké 40-50 cm, jež jsou vhodné pro tří až pětileté sazenice, obvykle expedované školkařskými podniky.
Protože pěnišníky, stejně jako zahradní azalky, rozprostírají vláskové kořínky velmi mělce pod povrchem půdy, nejsou žádoucí v jejich blízkosti další mělce kořenící dřeviny.
Způsob výsadby
- Rododendrony vysazujeme na podzim až do zámrazu, vždy pouze s nepoškozenými kořenovými baly, které se před výsadbou doporučuje namočit na několik hodin do nádoby s vodou bez obsahu vápníku.
- Potom baly ze tří čtvrtin zasypeme vhodnou zeminou, rostliny postavíme, aby byly rovné, substrát zpevníme přišlápnutím a teprve potom je zalijeme vodou, jež nemá být příliš studená, hlavně za teplého počasí.
- Jamky, vzniklé po vsáknutí vody zahrabeme materiálem bohatým na obsah humusu.
- Dobře zakořeněné azalky i rododendrony pěstované v hrubých organických substrátech, obvykle chudých na obsah živin, musíme přihnojovat.
- Choulostivější pěnišníky, hlavně druhy s nižším růstem, vyžadují zimní přikrývku větvemi lesní chvoje.
Foto: sxc.hu