Sekularizace je označení procesu nebo jevu, kdy dochází či došlo k odnáboženštění, zesvětštění vlivu, který měla církev nebo ke zesvětštění církevních institucí či majetku. S pojmem sekularizace se aktuálně setkáváme i v souvislosti se zestátněním respektive navracením zestátněného církevního majetku. Ale sekularizace provází lidské dějiny již od antiky a týká se nejen hmotné sféry.
“Dnešní člověk zapomněl na Boha a svět je v nebezpečí, že ztratí duši. Člověk, který ztratí smysl pro Boha, ztrácí i smysl sám pro sebe: když nevíme, odkud přicházíme, nevíme ani, kam jdeme . . .“
Sekularizace: Ztrátu vlivu církve či náboženství
Slovníky vysvětlují, že pojem sekularizace pochází z latinského “saeculum”, což znamená “tento svět” a ze slova “saecularis”, tedy “světský, světa se týkající”. Někdy je sekularizace vysvětlována také jako racionalizace (“za použití rozumu”), modernizace společnosti.
Odklon od náboženství a zbavení církve jejího postavení je patrno už v antice (odklon od tradičních řeckých a latinských božstev, ale mnohem patrnější v obdobích, která nazýváme reformací, renesancí a osvícenstvím. V současném právním významu bylo termínu sekularizace požitu přim sepisování dohody o vestfálském míru (1648), kdy došlo k legalizaci zabrání církevního majetku protestantskými knížaty. V současné terminologii bychom použili termínu vyvlastnění církevního majetku.
Sekularizace je když…
- Nejprve bylo výrazu sekularizace používáno pro okolnosti, kdy se řeholník rozhodl opustit uzavřený řád a věnovat se duchovní práci ve “světském” prostředí.
- Sekularizací bylo také označováno, jestliže církev umožnila používání jejího majetku nebo prostředků pro světské účely.
- Jako příklad sekularizace lze uvést například vznik necírkevního – světského – systému vzdělávaní a školství,
- převzetí medicínských a sociálnách zařízení (hospitaly, lékárny, sirotčince, speciální ústavy pro handicapované a podobně) světskou odbornou veřejností,
- zabrání majetku a půdy necírkevní mocí (propříště byl tento majetek určen jinému účelu než církevnímu, tedy světskému). Příkladem může být například sekularizace řeholního majetku Josefem II. či pozemková reforma z roku 1919).
- Ale také převzetí církevních pravomocí necírkevní správou (necírkevní svatby, obecní matriky, světské právo a podobně).
- Zmenšení politického a sociálního vlivu církve ve společnosti a ve státním útvaru – snížení vlivu náboženského učení na obyvatelstvo.
- Zbavování až zbavení životního stylu od náboženských tradic – desakralizace, odmytizování a demystifikace všech jevů a procesů v běžném životě.
- Pojmu sekularizace se používá i u některých uměleckých směrů (například moderna či postmoderna), ovšem není tím míněno zesvětštění umění, ale celkově ztráta jakéhokoliv myšlenkového a duchovního náboje.
- Sekularizací se označuje i vystoupení kněze, mnicha nebo řádové sestry z duchovního do laickéhé (světského) života.
Sekularizace nutně provázela rozvoj vědy a techniky. S novými poznatky a vynálezy ztrácelo náboženství svůj vliv, a to mnohdy i celými skupinami lidí.