Melodie, na něž se nezapomíná, velké orchestry, hlas zpěváka, který nevyčnívá, ale organicky zapadá do výkonu hudebního tělesa. Mladé dívky ve slušivých šatech a účesech konce třicátých let. Řady pozounistů, klarinety a saxofony. Benny Goodmen, Glenn Miller. Román Poslední kabriolet, film Někdo to rád horké.
Ale také česká „zlatá mládež“ tajně poslouchající a provozující v době protektorátu zakázanou americkou hudbu. Romány Josefa Škvoreckého. Tak to jsou obrazy, které máme nesmazatelně spjaty s pojmem swing.
Swing: Nestárnoucí hudební styl
Swing by se dal popsat jako melodičtější forma tradičního jazzu. Ve slovnících je swing označován za „vývojové stadium“ džezu, ale s tím by asi džezoví a swingoví muzikanti nesouhlasili. Jazz se ve své klasické, trochu syrové podobě zachoval a hraje do současnosti – právě tak jako uhlazený a i necvičenému uchu lahodící swing.
Swing se jako hudební styl začal vyvíjet v polovině 30. let 20. století ve Spojených státech. Zatímco typický „jižanský“ jazz hrály bandy složené z Afroameričanů tmavé pleti, ve swingových orchestrech našli uplatnění vedle „černých“ i „bílí“ hudebníci, s jiným hudebním přístupen (ani horším, ani lepším – prostě jiným). Průkopníkem evropského odstínění a odklonu od tradičního jazzu byl vynikající klárinetista Benjamin David Goodman, Benny Goodman, později nazývaný mimo jiné přezdívky i Králem swingu.
Swingu „sluší“ big band
Aby swing zněl nejlépe jako swing, musí být interpretován velkých orchestrem, big bandem. Benny Goodman stál v čele legendárního big bandu, jehož nahrávky byly v USA průlomové: hrály se na hudebních rozhlasových stanicích, vydávaly se na gramofonových deskách. Záhy pronikly i do Evropy, a vlastně do všech míst světa, kde byla vyznávána tak zvaná západní kultura. Podle vzoru big bandu Bennyho Goodmana vznikaly další bandy hrající swing. Velkým a stejně dodnes obdivovaným kapelníkem se stal Glenn Miller, rovněž klárinetista a další ikona swingu.
Velké swingové orchestry mají typické obsazení:
- tři až pět saxofonů (z možnou výměnou za klarinet),
- dvě až čtyři trubky,
- jeden až čtyři trombóny.
- Klavír je součástí rytmické skupiny velkého swingového orchestru.
- Do ní patří ještě kontrabas,
- kytary (ukulele)
- a bicí.
(Vzpomeňme na film Někdo to rád horké, kde swingový dámská band poptával saxofonistku a kontrabasistku, zpěvačka hrála i na ukulele.)
Swing v Čechách
Za druhé světové války obliba swingu v Čechách ještě víc vzrostla, přestože v době protektorátu byla swingová hudba přímo zakázána (jako „zdegenerovaná hudba“). V některých pramenech je nárůst popularity swingu v té době vysvětlován i jako určitý projev revolty, ne-li sabotáže. O tom, co všechno znamenal za války swing pro mladí lidi se dočítáme v románech Josefa Škvoreckého.
Obliba swingu se udržela v naší zemi i po válce. Nejznámějším velkým swingovým bandem se stal orchestr Karla Vlacha, který se nijak netajil tím, že jejich vzorem je Glenn Miller a jeho big band, jehož repertoár patří dodnes k tomu nejkrásnějšímu ze „zlatého fondu“ dodnes působícího orchestru s Vlachovým jménem.
Swing stále žije
Swing „přežil“ čtyřicet let totality. Vyvinul se z něj samostatný hudební žánr, který má stále své hudebníky i posluchače. Swingové orchestry přinášejí lidem potěšení, a tak se swingová hudba líbí i mladým lidem, kteří jinak preferují a poslouchají něco zcela jiného.