Vlny tsunami jsou přírodní jev vznikající uprostřed oceánu nejčastěji seismickými pohyby mořského dna. Uprostřed oceánu dosahují vlny tsunami výšky jen asi tří metrů a většinou nepředstavují větší nebezpečí. V okamžiku, kdy tsunami dosáhne pevniny, může být až desítky metrů vysoká, přičemž jejich rychlost někdy dosahuje až 720 kilometrů za hodin. Tsunami mohou být několik stovek kilometrů dlouhé. Na pobřeží dokáže tsunami způsobit katastrofické škody. V roce 2004 vlna tsunami zasáhla pobřeží jihovýchodní Asie, kde způsobila zkázu na tisících kilometrů pobřeží a vyžádala si ztráty asi 230 tisíc lidských životů.
Jak vzniká vlna tsunami
Tsunami je přírodní jev sestávající ze série vln, které vznikají při zemětřesení pod mořskou hladinou, podmořském sesuvu, výbuchu podmořské sopky nebo při dopadu meteoritu do moře. Tsunami bývá leckdy nesprávně označováno jako přílivová vlna, avšak s přílivem nijak nesouvisí.
Tsunami (správněji cunami ze slov „cu“ = přístav a „nami“ = dlouhá vlna, v japonštině „dlouhé vlny v přístavu„) na volném moři často proběhne bez povšimnutí. V ničivý živel se mění až při střetu s pobřežím.
- Naběhnutím na mělký šelf se vlna zvyšuje, vztyčuje a mění se v pohybující se stěnu.
- Přiblížením k pobřeží ztrácí vlna na rychlosti a zkracuje se její délka, nabírá však na výšce – působením své síly doslova vytlačí část objemu hnané vody po mořském dně ubírajícím se k mělčině nahoru, až do výše 40 metrů a přižene se na pobřeží, kde má zdrcující účinky.
- Když se tlačí do nálevkovitých ústí řek, zvyšuje se stěna ještě více.
- Vlny tsunami se většinou ohlásí dunivým rachotem a krátkodobým ústupem moře.
Nebezpečí tsunami
Hlavním nebezpečím tsunami je jejich nenadálost. Vodní masy dostanou po podmořském zemětřesení obrovskou dynamickou energii (odborníci to srovnávají s výbuchem velkého množství jaderných pum) a řítí se nepozorovaně oceánem, až dorazí k pobřeží. Mělčí voda začne vlny brzdit, délka vlny se zkracuje a výška prudce roste. Po prvním úderu následuje po asi 15 až 30 minutách další, většinou mnohem zhoubnější, ale vlnobití často trvá i několik dnů.
Tsunami nejčastěji vznikají při zemětřesení v Tichém oceánu. Výjimečně zaznamenala tyto vlny i Evropa.
Příčiny ničivých tsunami
- Příčinou smrtících vln může být například i pád velkého skalního masivu do moře (v roce 1958 na Aljašce se po zemětřesení uvolnil skalní blok, který vzedmul vody až do výšky 520 metrů).
- Další příčinou může být sopečná erupce. Při známém výbuchu sopky Krakatau v úžině mezi Jávou a Sumatrou v srpnu 1883 způsobila 40metrová tsunami smrt 36 000 lidí.
- Jedna tsunami přitom dosáhla až Hornova mysu, nejjižnějšího cípu Jižní Ameriky.
Častým signálem blížící se katastrofy je neobvykle nízký stav vody, přesto je velmi obtížné smrtícím vlnám předcházet. Již v roce 1948 zřídily proto USA v Honolulu Středisko výstrahy před tsunami, ke kterému se posléze připojilo dalších 25 států tichomořské oblasti. Regionální střediska působí v Japonsku, na Aljašce, v Chile, ve Francouzské Polynésii a v Rusku.
Tragické tsunami 2004
Slovo tsunami se dostalo do povědomí celého světa v prosinci roku 2004, došlo na Sumatře k zemětřesení o síle 9,3 Richterovy stupnice, které nejen zdevastovalo severní část Sumatry, ale vzhledem k obrovskému množství uvolněné energie společně s malou hloubkou vyvolalo i ničivé vlny tsunami. Přírodní katastrofa měla za následek asi 230 tisíc obětí na životech.
Ilustrační foto: sxc.hu